Pravomoc soudu; pohledávka; sídlo, § 86 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb.

3. 1. 2017

Pro účely aplikace ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř. postačí, je-li existence majetku žalovaného na území České republiky osvědčena. Je-li tímto majetkem pohledávka žalovaného za obchodní společností se sídlem na území České republiky, lze ji považovat za osvědčenou i tehdy, tvrdí-li sám žalovaný, že je věřitelem takové pohledávky, popř. vede-li žalovaný spor o její zaplacení. Současně platí, že pro zmíněný účel je nerozhodné, kde (ve kterém místě) je tato pohledávka splatná a jakým právním řádem se řídí; za místo, kde se takový majetek nachází, se považuje sídlo dlužníka.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5258/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5258.2014.1)

Anotace:
Pravomoc soudů České republiky v majetkových věcech může být – podle ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř. a § 37 odst. 1 ZMPS – založena i tím, že žalovaný má pohledávku za obchodní společností se sídlem v České republice. Otázkou, kterou řešil Nejvyšší soud ve sledovaném usnesení bylo, zda je pro určení pravomoci českého soudu podle citovaných zákonných ustanovení potřeba, aby existence předmětné pohledávky byla prokázána.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 30/2017)