Pravomoc soudu; povaha smlouvy; smlouva o prodlouženém pobytu nezaopatřené osoby, § 2 odst. 6 zák. č. 109/2002 Sb. (ve znění účinném do 31. 10. 2012), § 7 zák. č. 99/1963 Sb., § 159 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb.

7. 7. 2016

K projednání a rozhodnutí sporu o nahrazení projevu vůle školského zařízení pro výkon ústavní výchovy uzavřít smlouvu o prodlouženém pobytu nezaopatřené osoby podle § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2012, není dána pravomoc soudu.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4180/2014)

Anotace:
Nejvyšší soud v právní větě tohoto usnesení podává odpověď na otázku, která nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, a to, zda je dána pravomoc soudu k nahrazení projevu vůle školského zařízení pro výkon ústavní výchovy k uzavření smlouvy podle § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2012. Pro vyřešení této otázky bylo rozhodující určení, zda smlouva podle cit. ustanovení má veřejnoprávní nebo soukromoprávní charakter.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 43/2017)