Pravomoc soudu; služební poměr vojáka z povolání; rovné zacházení; zákaz diskriminace, § 7 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 7 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., § 145 odst. 1 písm. c) zák. č. 221/1999 Sb. ve znění od 30. 9. 2009, § 104 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 198/2009 Sb., § 10 odst. 1 zák. č. 198/2009 Sb., § 2 odst. 5 zák. č. 221/1999 Sb., § 206 odst. 2 zák. č. 65/1965 Sb. ve znění do 30. 11. 1999

13. 3. 2019

Ve věcech služebního poměru vojáků z povolání vyplývajících z porušení práva na rovné zacházení nebo zákazu diskriminace, je-li vojákem uplatněn jiný nárok než náhrada škody (majetkové újmy), je podle ustanovení § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona dána pravomoc soudu.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5948/2017, ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5948.2017.1)
Anotace
Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby byla žalované uložena povinnost „upustit od diskriminačního chování vůči žalobkyni“, „poskytnout žalobkyni formou doporučeného dopisu omluvu ve znění, které v žalobě specifikovala“, zaplatit žalobkyni „přiměřené zadostiučinění“ ve výši 282 302 Kč a náhradu škody (majetkové újmy) ve výši 404 322 Kč spočívající v rozdílu osobního příplatku ve výši 1 300 Kč za 30 měsíců, kterého by dosahovala, kdyby nebyla donucena odejít na nové systemizované místo, v nákladech na bydlení a cestovních výdajích souvisejících s dojížděním do místa jejího nového pracoviště, a v nákladech na léky předepsané z důvodu jejího špatného zdravotního stavu způsobeného diskriminací a šikanou. Obvodní soud pro Prahu 6 řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena ministru obrany.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že služební poměr vojáka z povolání „není postaven na roveň poměru pracovnímu, nejde o soukromoprávní vztah a nedostatek pravomoci soudu dovodila judikatura nejen ve věcech vzniku, změny a zániku služebního poměru, ale i ve věcech s takovým poměrem souvisejících“. Ve věcech služebního poměru vojáků z povolání je zákonem svěřena rozhodovací pravomoc služebním orgánům, „přičemž zákon o vojácích z povolání žádnou výjimku obdobnou ustanovení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neobsahuje“, a proto „je třeba uzavřít, že ve věci diskriminace žalobkyně bez ohledu na to, jakého nároku se domáhá, bude rozhodovat ministr obrany“. Z tohoto pohledu není podle názoru odvolacího soudu rozhodné, že ustanovení § 145 zákona o vojácích z povolání výslovně nezmiňuje nemajetkovou újmu či zadostiučinění.

Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání musel vypořádat s otázkou pravomoci soudu pro rozhodnutí ve věcech služebního poměru vojáků z povolání vyplývající z porušení práva na rovné zacházení nebo zákazu diskriminace.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 11. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 59/2019)