Promlčení; přihláška pohledávky; účinky zahájení insolvenčního řízení; odmítnutí insolvenčního návrhu, § 109 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, § 173 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, § 173a zák. č. 182/2006 Sb., § 402 zák. č. 513/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, § 405 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2013, § 648 zák. č. 89/2012 Sb., § 652 zák. č. 89/2012 Sb.

26. 3. 2019

Pro účely posouzení, zda pohledávka nebo jiné právo věřitele, které bylo možno přihlásit do insolvenčního řízení, se promlčela nebo prekludovala, nelze vyloučit účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona nebo účinek spojený podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona jen proto, že insolvenční návrh byl následně odmítnut jako zjevně bezdůvodný; to platí bez zřetele k tomu, zda předmětné právo nebo pohledávku mohl uplatnit nebo uplatnil v insolvenčním řízení insolvenční navrhovatel, jehož insolvenční návrh byl odmítnut jako zjevně bezdůvodný, nebo jiný věřitel (lhostejno, v jakém vztahu je takový věřitel k insolvenčnímu navrhovateli).



Po skončení insolvenčního řízení „jiným“ rozhodnutím o insolvenčním návrhu (§ 142 insolvenčního zákona), se skončení promlčecí doby, která ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu přihlášené do insolvenčního řízení začala běžet před 1. lednem 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák.; stejné ustanovení se použije i na skončení promlčecí doby ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu, u které došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, aniž ji věřitel přihlásil do insolvenčního řízení.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1774.2016.1

Anotace:
Žalobce, zhotovitel, uzavřel se žalovaným, objednatelem, smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení drátkobetonových a železobetonových podlah, nájezdové rampy a objektové dilatace na určeném místě.

Žalobce předal dílo žalovanému bez vad a nedodělků 20. prosince 2004 a žalovaný mu uhradil na základě fakturované ceny díla ve výši 2.465.825,20 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), splatné dne 10. ledna 2005, částku 2.362.219,10 Kč.
Strany si ve smlouvě o dílo sjednaly záruční dobu v délce 60 měsíců a zádržné ve výši 5 % z ceny díla (bez daně z přidané hodnoty), které mělo být uvolněno (objednatelem) po uplynutí záruční doby.

Odvolací soud ve věci uzavřel, že žalobce měl svůj nárok na zaplacení zádržného uplatnit ve čtyřleté promlčecí době podle § 397 obch. zák. běžící od 21. prosince 2009; žaloba by tedy musela být podána nejpozději 21. prosince 2013, nikoli až 7. března 2014. Ustanovení § 109 odst. 3 a § 173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona není možno na věc aplikovat vzhledem ke způsobu, jakým insolvenční soud rozhodl o věřitelském insolvenčním návrhu. V usnesení insolvenčního soudu byl insolvenční návrh posouzen jako zjevně bezdůvodný, s tím, že insolvenční navrhovatel podává insolvenční návrhy opakovaně zjevně v úmyslu zneužít insolvenční řízení k účelu, k němuž nemá sloužit, a že insolvenční navrhovatel a jím označený další věřitel uplatňují jedinou pohledávku, jejíž část byla postoupena, zjevně za účelem vytvoření mnohosti věřitelů. Předmětný insolvenční návrh byl tedy odmítnut podle § 128a insolvenčního zákona a za takových okolností je třeba na insolvenční řízení hledět, jako by vůbec neproběhlo, z čehož plyne, že na běh promlčecí lhůty nemá v daném případě žádný vliv.

Nejvyšší soud se tak ve svém usnesení musel vypořádat s otázkou, zda se účinek předjímaný ustanovením § 109 odst. 3 insolvenčního zákona a ustanovením § 173 odst. 4 insolvenčního zákona se prosadí i tehdy, byl-li insolvenční návrh odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 68/2019)