Průmyslový vzor; Úřad průmyslového vlastnictví; ochrana před zneužitím, § 19 odst. 1 zák. č. 207/2000 Sb., § 25 odst. 1 zák. č. 207/2000 Sb.

14. 6. 2016

V řízení o žalobě na ochranu průmyslového vzoru soud neposuzuje zápisnou způsobilost (zejména novost a individuální povahu) průmyslového vzoru, a to ani za situace, kdy tuto otázku již zkoumal Úřad průmyslového vlastnictví z jiného než žalovaným namítaného důvodu nezpůsobilosti registrace; ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) tím není dotčeno.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4219/2013)

Anotace:
Nejvyšší soud se zabýval právní otázkou, zda je soud povinen zabývat se popíranou zápisnou způsobilostí průmyslových vzorů žalobce za situace, kdy tuto otázku již zkoumal Úřad průmyslového vlastnictví, a to z jiného než žalovanou namítaného důvodu nezpůsobilosti registrace.

Z ustanovení § 19 odst. 1 zák. č. 207/2000 Sb. vyplývá, že právo bránit třetím osobám užívat průmyslový vzor (resp. průmyslový vzor spadající do rozsahu ochrany podle § 10 zák. č. 207/2000 Sb.) bez souhlasu jeho majitele je spjato s tím, že je průmyslový vzor zapsán. V občanském soudním řízení nemůže dojít k výmazu takového zápisu (tato pravomoc je svěřena pouze Úřadu průmyslového vlastnictví). Posouzení zápisné způsobilosti proto v posuzované věci nehraje roli – i kdyby ohledně zápisné způsobilosti soud dospěl k odlišnému závěru než Úřad průmyslového vlastnictví, nemohl by zásadně takovému nesprávně zapsanému průmyslovému vzoru odepřít ochranu.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 49/2017)