Slovenský rozhodčí soud; uznání a výkon rozhodnutí; platnost rozhodčího nálezu, čl. 5 odst. 2 písm. b) předpisu č. 74/1959 Sb., čl. 23 písm. e) vyhlášky č. 209/1993 Sb., čl. 30 vyhlášky č. 15/1988 Sb., § 13 zák. č. 216/1994 Sb.

15. 11. 2017

Vydal-li rozhodčí nález rozhodčí soud zřízený podle § 12 zákona č. 244/2002 Zbierky zákonov SR, nelze pouze na základě skutečnosti, že nejde o stálý rozhodčí soud ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení, odepřít výkon takového rozhodčího nálezu pro rozpor s veřejným pořádkem.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 676/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.676.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda je možné uznání a připustit výkon rozhodčího nálezu vydaného rozhodčím soudem ve Slovenské republice. Jelikož Rozhodcovský súd v Košiciach není stálým rozhodčím soudem dle kritérií § 13 z. r. ř., bylo třeba vyřešit, zda pravidla pro určení rozhodce a pro rozhodování tohoto rozhodčího soudu jsou dostatečně transparentní, aby mohl být rozhodčí nález považován za platný.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 9. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 54/2018)