Smlouva o zúžení společného jmění manželů; nemovitost; katastr nemovitostí; odkládací podmínka, § 143 zák. č. 40/1964 Sb., § 143a odst. 1 in fine zák. č. 40/1964 Sb., § 36 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb.

15. 11. 2016

Smlouva o zúžení společného jmění manželů týkající se nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jež dosud netvoří společné jmění manželů, nemůže být samostatně předmětem řízení o vkladu vlastnického práva, neboť na jejím základě žádný z účastníků vlastnické právo nenabývá (ani nepozbývá). Taková smlouva o zúžení společného jmění manželů proto nabývá účinnosti jejím uzavřením, tedy zpravidla dnem podpisu smluvních stran, pokud si účastníci smlouvy nesjednali tzv. odkládací podmínku, na jejíž splnění je účinnost smlouvy vázána.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4333/2014, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4333.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud ve sledovaném usnesení řeší právní otázku, za jakých podmínek nabývá účinnosti smlouva o zúžení společného jmění manželů ohledně nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, která v době uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů dosud nepatří do společného jmění manželů.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 8. 6. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 5/2017)