Střet zájmů; neplatnost plné moci; úředně ověřený podpis, § 32 odst. 2, § 28 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., § 22, § 23 zák. č. 40/1964 Sb.

28. 6. 2016

Nerozhodne-li předseda senátu o tom, že podpisy na plné moci musí být úředně ověřeny, a vznikne-li (následně) spor např. o pravost podpisu účastníka na plné moci, nelze účinky procesních úkonů učiněných na základě plné moci zástupcem účastníka zpochybnit (jen) prostřednictvím výhrady, že konkrétní okolnosti případu vydání rozhodnutí podle ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. odůvodňovaly. V takovém případě je nezbytné spornou otázku (pravost plné moci) řešit dokazováním.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1593/2014)

Anotace:
Žalobce rozporoval platnost zplnomocnění, čímž se zároveň dovolával neplatnosti právních úkonů svého zmocněnce. Nejvyšší soud rozhodoval o právní otázce výkladu ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 32 odst. 2 o. s. ř. V prvé řadě se zabýval účelem právní úpravy umožňující předsedovi senátu rozhodnout usnesením o nutnosti úředního ověření podpisů na písemné plné moci a (neužije-li se tohoto ustanovení) procesním postupem při řešení sporu o platnost plné moci v prosté písemné formě. Dále pak Nejvyšší soud uvedl předpoklady ex lege neplatnosti plné moci pro rozpor mezi zájmy zastoupeného a jeho zástupce, přihlížejíce ke specifickým okolnostem řešené kauzy.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 44/2017)