Subjektivní promlčecí doba; náhrada újmy na zdraví; ustálení zdravotního stavu; duševní omezení poškozeného; poškození mozku, § 106 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., § 445 zák. č. 40/1964 Sb., § 113 zák. č. 40/1964 Sb.

27. 3. 2017

Bez splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 113 obč. zák. nelze posouvat počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví s poukazem na omezené duševní schopnosti poškozeného v neprospěch odpovědné osoby.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3515/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3515.2015.1)

Anotace:
V judikatuře Nejvyššího soudu se otázka počátku běhu promlčecí doby v souvislosti s ustálením zdravotního stavu poškozeného opakovaně řešila, avšak dosud nebyla řešena otázka počátku subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku poškozeného, jenž sice obdržel veškeré informace podstatné pro uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví, avšak pro závažné poškození mozku tyto informace neudrží v paměti a není schopen je účinně použít. Mezi sebou se tak střetává subjektivní právo poškozeného na náhradu škody a princip právní jistoty na straně dlužníka.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 9. 11. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 84/2017)