Určovací žaloba; společné jmění manželů; SJM; katastr nemovitostí; zánik společného jmění manželů; zákonná domněnka vypořádání; určení vlastnictví nemovitosti; princip materiální publicity; veřejný seznam, § 80 zák. č. 99/1963 Sb., § 741 zák. č. 89/2012 Sb., § 985 zák. č. 89/2012 Sb., § 150 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb.

4. 5. 2018

Je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o. z. a § 150 odst. 4 obč. zák.), bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků.



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.3245.2017.1)
Anotace:
V dotčeném rozsudku Nejvyšší soud modifikuje ve světle § 985 o. z. svůj právní názor vycházející z předchozí právní úpravy, formulovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, ohledně naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví nemovitosti v zaniklém, avšak doposud nevypořádaném SJM účastníků, který již není pro nemovitosti evidované v katastru nemovitostí použitelný s ohledem na plný princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 4. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 1/2019)