Vypořádání společného jmění manželů; dluhy; disparita vypořádacích podílů, § 736 zák. č. 89/2012 Sb., § 740 zák. č. 89/2012 Sb., § 742 zák. č. 89/2012 Sb.

19. 3. 2019

1) Při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., soud postupuje podle zákona č. 89/2012 Sb.



2) Vypořádává-li soud dosud neuhrazené dluhy, které jsou součástí společného jmění manželů, vychází z jejich výše v době vypořádání. Jestliže některý z manželů po zániku společného jmění hradil takový dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Tato skutečnost se projeví ve výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit druhému určitou částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů.

3) Při vypořádání společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb. soud může rozhodnout, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění nejsou stejné; (tzv. disparita vypořádacích podílů).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.6109.2017.1)

Anotace
Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že ve věci vypořádání společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobce nemovitosti, které užíval ke svému bydlení a zůstatek dluhu ze smlouvy o hypotéčním úvěru v částce sestávající z jistiny 3 210 859,66 Kč a úroků, a do výlučného vlastnictví žalované přikázal zůstatek dluhu z úvěrové smlouvy v částce sestávající z jistiny 38 874,37 Kč a úroků. Současně uložil žalované povinnost uhradit žalobci na vypořádacím podílu částku 585 993 Kč do deseti let od právní moci rozsudku. Odvolací soud při výpočtu výše vypořádacího podílu nezohlednil částku, kterou zaplatil žalobce na hypotéčním úvěru v době po zániku manželství z důvodu, že předmětem vypořádání SJM nebylo žádné aktivum, s výjimkou předmětných nemovitostí, jež po dobu několika let výlučně užívá žalobce k bydlení a s nimiž oba sjednané úvěry úzce souvisí. Za spravedlivé, se zřetelem k příjmovým poměrům účastníků, odvolací soud považoval nezohlednění částky uhrazené žalobcem po zániku SJM na plnění závazku založeného smlouvou o hypotečním úvěru. Uzavřel, že by se sice obecně mělo zohledňovat, kolik každý z manželů zaplatil na společné dluhy v době po právní moci rozvodu manželství, v řešeném případě by však postup podle těchto závěrů nebyl spravedlivý.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud se tak ve svém rozhodnutí musel vypořádat s otázkou, jaký je právní režim výlučných finančních prostředků poskytnutých jedním z bývalých manželů na úhradu dluhu tvořícího společné jmění manželů v období po zániku SJM.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 63/2019)