Vyživovací povinnost; výživné; prarodiče; dohoda rodičů; oprávněné potřeby dítěte; dlužné výživné; úroky z prodlení; potenciální příjem, § 85 zák. č. 94/1963 Sb., § 88 zák. č. 94/1963 Sb., § 90 zák. č. 94/1963 Sb., § 96 zák. č. 94/1963 Sb., § 833 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., § 910 zák. č. 89/2012 Sb., § 913 zák. č. 89/2012 Sb., § 915 zák. č. 89/2012 Sb., § 923 zák. č. 89/2012 Sb.

17. 1. 2017

I. Vyživovací povinnost prarodičů a dalších předků vůči dítěti nastupuje tehdy, jestliže rodič nemůže své vyživovací povinnosti byť i částečně - do 31. 12. 2013 tehdy, neplnil-li rodič vyživovací povinnost v rozsahu uspokojujícím nutné potřeby dítěte - dostát z objektivních důvodů nebo je-li vyloučeno, aby plnění vyživovací povinnosti mohlo být na rodičích vymáháno. Výživné prarodičům a dalším předkům vůči dítěti po 1. 1. 2014 soudy stanoví v rozsahu odpovídajícím odůvodněným potřebám oprávněného a jeho majetkovým poměrům, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného (povinných); zákon však nestanoví kritérium shodné životní úrovně dítěte s životní úrovní prarodičů a dalších předků. Řízení o vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků k nezletilému dítěti soud zahájí, nebo tyto osoby do probíhajícího řízení o vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti přibere, z úřední povinnosti, a to v okamžiku, kdy vyjde najevo, že rodiče dítěte nemohou své vyživovací povinnosti dostát.



II. V odůvodnění rozhodnutí o schválení dohody rodičů o výživném soud uvede, jaká zjištění učinil o oprávněných potřebách dítěte na straně jedné, a schopnostech, možnostech a majetkových poměrech povinných a jejich životní úrovni na straně druhé, s přihlédnutím k tomu, kdo a v jakém rozsahu o dítě osobně pečuje, a to alespoň v takovém rozsahu, aby bylo zřejmé, že dohoda rodičů není ve zjevném rozporu se zájmy dítěte.

III. Rozhoduje-li soud po 1. 1. 2014 o dlužném výživném pro děti, nelze oprávněnému společně s dlužným výživným přiznat i zákonné úroky z prodlení.

IV.

A. Při určení výše potenciálního příjmu soud nevychází z vyššího příjmu, kterého povinný dříve dosahoval, ale z příjmu, kterého by s ohledem na své skutečné schopnosti a možnosti (popř. i majetkové), dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, vzděláním, pracovními zkušenostmi a nabídkou a poptávkou na rozumně regionálně určeném trhu práce mohl dosahovat.

B. Na splnění podmínek uvedených v ustanovení § 913 odst. 2 o. z. (dříve ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině) lze usuzovat zejména tam, kde povinný dlouhodobě vykazuje účetní ztrátu, jestliže byl opakovaně sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, vyhýbá se nabízené práci odpovídající jeho věku, zdravotnímu stavu a vzdělání, zavinil, že mu nevznikl nárok na invalidní důchod pro nesplnění doby pojištění, vzdal se bezúplatně či za zjevně nepřiměřeně nízkou úplatu nemovitosti či jiné věci vyšší majetkové hodnoty, z níž mohl mít majetkový prospěch, či podílu na ní apod.

C. Výkon vazby nebo trestu odnětí svobody, jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy ve smyslu ustanovení § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku či úmyslný trestný čin, odůvodňuje závěr o potencialitě příjmů povinného, který po dobu trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nemá žádné příjmy. Povinnost hradit výživné ve výši odpovídající potenciálnímu příjmu povinného však soud nestanoví, bylo-li by to v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

D. Za potenciální příjem je možné považovat jen takový příjem, který odpovídá jak schopnostem a možnostem povinného, tak zejména nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, která je schopnostem a možnostem povinného adekvátní.

E. Potenciální příjem se vztahuje k pracovní činnosti, kterou povinný rodič s ohledem na své schopnosti a možnosti může vykonávat, jakož i k nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, nikoliv k potenciálním náhradám (nemocenským dávkám), které by (hypoteticky) bylo možno odvodit z potenciálního příjmu.

F. U pracovních poměrů rozvázaných po 1. 1. 2012 dohodou podle ustanovení § 49 zákoníku práce nelze bez dalšího dovodit splnění podmínek uvedených v ustanovení § 913 odst. 2 o. z. (§ 96 odst. 1 zákona o rodině).

G. Potenciálním příjem povinného rodiče žijícího v zahraničí, je příjem, kterého by mohl dosahovat s ohledem na jeho schopnosti a možnosti a nabídku a poptávku na rozumně regionálně určeném trhu práce.

V. U povinných k plnění vyživovací povinnosti, kteří mají příjem z jiné než závislé činnosti, soudy nehodnotí pouze evidenční údaje o hospodaření, ale jejich celkovou životní úroveň, na které děti mají právo se podílet (§ 915 odst. 1 o. z.).

(Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, Cpjn 204/2012, ECLI:CZ:NS:2016:CPJN.204.2012.1)

Anotace:
Ve svém stanovisku se Nejvyšší soud zabýval stěžejními otázkami týkajícími se vyživovací povinnosti rodičů z pohledu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 a po 1. 1. 2014.

Jako jednu z prvních otázek Nejvyšší soud řešil vyživovací povinnost prarodičů a dalších předků vůči dítěti, a to zejména za jakých podmínek tato vyživovací povinnost vzniká, jaký je její rozsah a způsob určení výše výživného.

Druhá otázka se týkala vzájemné dohody rodičů o výživném na dítě. Jestliže soud schvaluje dohodu rodičů o výživném, není návrhem rodičů vázán a ve smyslu zásady vyšetřovací provádí sám zjišťování skutkového stavu, na základě něhož zkoumá, zda výše výživného odpovídá oprávněným potřebám dítěte.

Třetí otázkou bylo přiznání zákonného úroku z prodlení k dlužnému výživnému v úpravě po 1. 1. 2014 a z pohledu předchozí právní úpravy.

Čtvrtá otázka se týkala problematiky potenciálního příjmu, jenž je kromě příjmu faktického jedním z kritérií pro určování rozsahu vyživovací povinnosti ze strany soudu. Nejvyšší soud se zabýval hned několika hledisky, určením výše potenciálního příjmu, jeho výkladem, okolnostmi a podmínkami užití daného institutu, a to i ve specifických případech jako je uvalení vazby, uložení trestu odnětí svobody povinnému rodiči, nebo situací, kdy povinný rodič žije v zahraničí.

Pátou otázkou bylo posuzování vyživovací povinnosti rodičů majících příjem z jiné než závislé činnosti.

(Stanovisko bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 19. 10. 2016, publikováno ve sbírce pod č 110/2016, popř. dále jen R 110/2016 )