Zahlazení; dlužník; oddlužení; chování dlužníka; amnestie, § 395 zák. č. 182/2006 Sb.

13. 12. 2017

Skutečnost, že dlužníkovi byl na základě amnestie prezidenta republiky prominut trest (uložený pravomocným rozhodnutí soudu) a že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen, neznamená, že by insolvenční soud nepřihlížel při rozhodování o (ne)schválení oddlužení k chování dlužníka, pro který byl pravomocně odsouzen



(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.88.2014.1)

Anotace:
Nejvyšší soud řešil v daném případě otázku, zda soud při rozhodování o (ne)schválení oddlužení má přihlédnout k jednání, kterého se dlužník dopustil v období před podáním návrhu na oddlužení (do rozhodnutí insolvenčního soudu, respektive odvolacího soudu o tomto návrhu) a které mělo dopad na majetkové poměry dlužníka, přičemž byl dlužníku za toto jednání uložen trest, který byl ovšem na základě amnestie prezidenta republiky prominut.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. 9. 2017, publikováno ve sbírce pod č. 48/2018)