Žaloba pro zmatečnost; přípustnost žaloby pro zmatečnost; fáze insolvenčního řízení; rozhodnutí, jímž se řízení končí; insolvenční správce, § 29 odst. 1 IZ, § 29 odst. 2 IZ, § 229 odst. 1 o. s. ř.

24. 1. 2017

Ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř. se rozhodnutím, kterým bylo řízení (jeho relativně samostatná fáze) skončeno, v insolvenčním řízení rozumí pro první fázi i rozhodnutí o úpadku a pro druhou fázi i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.



Usnesení, kterým insolvenční soud potvrdil usnesení, jímž schůze věřitelů odvolala dosavadního insolvenčního správce dlužníka z funkce a ustanovila nového insolvenčního správce dlužníka (§ 29 insolvenčního zákona), není ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř. usnesením soudu prvního stupně, kterým bylo insolvenční řízení (jeho relativně samostatná fáze) skončeno.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 ICdo 16/2016, část občanskoprávní a obchodní, ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.16.2016.1)

Anotace:
Nejvyšší soud se ve svém usnesení zabýval otázkou přípustnosti žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí schůze věřitelů, která odvolala z funkce stávajícího insolvenčního správce a jmenovala do funkce nového. Klíčovým pro zodpovězení této otázky bylo, zda lze považovat dané usnesení za rozhodnutí, jímž se řízení, případně relativně samostatná fáze řízení, končí, či nikoli.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 19. 10. 2016, publikováno ve sbírce pod č. 32/2017)