Advokátní tarif, Zmocněnec poškozeného, Advokátní tarif, § 151 odst. 6 tr. ř., § 151 odst. 2, 3 tr. ř.

8. 6. 2018

Advokátní tarif, Zmocněnec poškozeného, § 151 odst. 6 tr. ř.



I. Zmocněnec poškozeného není oprávněn učinit za poškozeného, který je obětí trestného činu, prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný čin na jeho dosavadní život podle § 43 odst. 4 tr. ř. (§ 22 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů). Takové prohlášení oběti má osobní povahu, a proto pomoc zmocněnce, který je advokátem, k jeho sepsání, nelze považovat za poskytnutí úkonu právní služby a zmocněnci za tuto pomoc nepřísluší odměna.

Při stanovení výše odměny ustanoveného zmocněnce poškozeného, který neuplatnil nárok na náhradu újmy způsobené mu trestným činem (§ 43 odst. 3 tr. ř.), se při určení tarifní hodnoty mimosmluvní odměny vychází z § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Advokátní tarif, § 151 odst. 2, 3 tr. ř.

II. Rozhodování o odměně advokáta podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. je vázáno návrhem advokáta, požaduje-li tedy advokát náhradu za promeškaný čas, musí dostatečným způsobem specifikovat, za jaké časové období náhradu požaduje a z jakého titulu.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 13 To 22/2017)

Anotace:
V této věci rozhodoval odvolací soud o dvou stížnostech podaných proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o stanovení odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce za poskytnutou právní pomoc nezletilé poškozené v trestní věci odsouzeného mladistvého. Stížnost podal jednak zmocněnec poškozené, jednak zákonná zástupkyně mladistvého odsouzeného.

Vrchní soud v Praze řešil v rámci těchto stížností několik okruhů problémů spojených s danou problematikou a jeho závěry jsou obsaženy v předmětných právních větách. K otázce prohlášení poškozeného (oběti trestného činu) o tom, jaký dopad měl spáchaný čin na jeho dosavadní život, je uvedeno v odůvodnění odvolacího soudu mimo jiné následující:

Advokát je nepochybně tam, kde je to namístě, povinen činit určitá podání nejrůznějšího druhu, neboť to vyplývá z jeho povinnosti chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. V případě, že je advokát odměňován podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně, nelze však vycházet z toho, že mu přísluší právo na odměnu za každou jednotlivou věc, kterou ve prospěch klienta učiní. Advokátní tarif je chápán jako veřejnoprávní předpis a výčet úkonů právní služby je v § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu uveden taxativně a nelze jej svévolně rozšiřovat ani za použití odst. 3 téhož ustanovení, dle nějž za úkony v odst. 1 a 2 neuvedené náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Co se týká přímo prohlášení poškozeného, který je obětí trestného činu o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, jedná se o zvláštní právo poškozeného, které je mu zaručeno v § 43 odst. 4 tr. ř. a jehož význam je zdůrazněn dále v § 212a tr. ř., dle nějž má tento poškozený právo učinit své prohlášení ústně v hlavním líčení (a to, i když jej před tím učinil písemně). Právo učinit takové prohlášení, a to ať již v písemné anebo ústní formě, je však specifickým osobním právem poškozeného, který je zároveň obětí trestného činu. Obsahem takového prohlášení je totiž subjektivní vyjádření poškozeného týkající se dopadů trestného činu do jeho života, zejména v otázkách dopadů psychických, rodinných, majetkových, zdravotních a jiných, resp. tedy takových, které poškozený subjektivně vnímá jako významné.

Toto prohlášení nemá vztah a nemůže být zaměňováno s uplatněním nároku na náhradu újmy způsobené trestným činem, je institutem zcela odlišného charakteru. Osobní povaha tohoto prohlášení a její vázanost na osobu poškozeného pak vyplývá i ze skutečnosti, že jej za něj není oprávněn podat ani učinit jeho zmocněnec, jehož zmocnění se podle § 51 odst. 1 tr. ř. vztahuje na návrhy, žádosti a opravné prostředky. Prohlášení oběti podle § 43 odst. 5 tr. ř. však nemá charakter návrhu, žádosti ani opravného prostředku. Jedná se o určitou formu satisfakce pro oběť trestného činu, že pokud tohoto svého práva využije, je v řízení obligatorně proveden důkaz o dopadech, které měl trestný čin v jejím životě z jejího subjektivního hlediska. Jedná se o určitou dobrovolnou výpověď poškozeného o skutečnostech, které by jinak nemusely z pohledu orgánů činných v trestním řízení být relevantní pro náležité zjištění skutkového stavu, ale z jeho pohledu je důležité, aby zazněly. Nejde tedy o úkon, který by za něj měl podle zákona provést zmocněnec (stejně jako za poškozeného nemůže vypovídat) a nejedná se ani o úkon právní služby (tedy úkon, k jehož provedení by se předpokládalo využití právních znalostí). Pokud v tomto případě přesto umožnil nalézací soud zmocněnci učinit prohlášení za poškozeného, lze mít za to, že je zmocněnec odměněn dostatečně právě v podobě odměny za účast na příslušném hlavním líčení, v němž prohlášení přednesl, když jiná možnost odměny dle advokátního tarifu v úvahu stejně nepřipadá.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 26. 4. 2018, publikováno ve sbírce 5/2018 pod č. 25)