Podvod, Skutková podstata trestného činu, § 209 tr. zákoníku

25. 5. 2018

Skutková podstata trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku není svou povahou odkazovací ani blanketní, proto trestnost činu přímo nepodmiňuje porušením konkrétního zákona. Pokud je v popisu skutku pachatele uveden odkaz na právní předpis, jde jen o podrobnější vymezení skutkových okolností, za nichž došlo k podvodnému jednání.



(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1051/2017, ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1051.2017.2)

Anotace:
V této věci se obviněný policista dle nalézacího i odvolacího soudu dopustil podvodného jednání, které spočívalo v tom, že do vyúčtování cestovních náhrad vědomě vpisoval jiné údaje o osobních poměrech, než které byly v souladu s realitou. Činil tak na podkladě příslušných ustanovení týkajících se náhrady cestovních výdajů při vzniku nebo změně služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vady rozhodnutí spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení spatřoval v nesprávné aplikaci ustanovení, podle něhož mu měly být náhrady neoprávněně přiznávány, resp. v nesprávném uvedení příslušných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku.

Dovolací soud se s námitkou obviněného o nepřesném uvedení citované právní normy ve výroku o vině neztotožnil a uvedl, že u trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se nejedná o skutkovou podstatu, která by odkazovala na určitou jedinečnou právní normu jako je tomu např. u § 206 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, tedy o tzv. odkazovací skutkovou podstatu, a nejde ani o tzv. blanketní (či blanketovou) dispozici, neboť skutková podstata u podvodu neodkazuje ani obecně na právní předpis či jeho část, jako je tomu např. u § 293 nebo § 268 tr. zákoníku, protože není skutkovou podstatou, která by trestnost jednání přímo podmiňovala porušením konkrétního zákona. Pokud je v této věci ve skutkových zjištěních uveden odkaz na zákon č. 361/2003 Sb., pak tato okolnost je jen skutkovým podkladem pro vyjádření podvodného jednání obviněného a vymezením skutkových okolností, za nichž k vylákání výhod došlo. Ve skutku uváděné právní předpisy však netvoří hmotněprávní podmínku skutkové podstaty podle jejího vyjádření v zákoně jako je tomu např. u odkazovacích či blanketních skutkových podstat, protože trestný čin podvodu ve smyslu tohoto třídění patří mezi tzv. běžné skutkové podstaty. Proto ve skutkové větě výroku rozsudku není porušení právního předpisu podstatnou náležitostí popisu skutku. Jeho vymezení nemusí být precizní, a ani jeho nepřesné vyjádření není rozhodující pro správnost popisu skutkových zjištění, neboť u podvodného jednání má údaj o právních předpisech význam jen pro vystižení povahy podvodného chování a omylu, do nějž pachatel jiného uvedl, nebo využil něčího omylu anebo pro vyjádření povahy zamlčení podstatných skutečností.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 28. 2. 2018, publikováno ve sbírce 6/2018 pod č. 30)