Řízení o dovolání podle občanského soudního řádu

Řízení o dovolání podle občanského soudního řádu po 1. lednu 2013.

Tato pasáž je pojata pouze jako stručný, obecně informativní průvodce dovolacím řízením v civilních věcech. Obsahuje pouze základní informace o pravidlech tohoto řízení a v žádném případě neřeší všechny otázky, které mohou vzniknout v souvislosti s podaným dovoláním.

Dovolání je podle platného a účinného zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jedním z mimořádných opravných prostředků.

Níže uvedený text reflektuje změny v dovolacím řízení provedené zákonem č. 404/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. V této souvislosti je však třeba poukázat na přechodné ustanovení čl. II., bodu 7 uvedeného zákona, podle nějž „dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona (OSŘ), který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Řízení o dovolání, k jehož projednání a rozhodnutí je funkčně příslušný Nejvyšší soud (§ 10a OSŘ), je upraveno v hlavě třetí, části IV. OSŘ, v § 236 - § 243g.

Mimo zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků civilního soudního řízení, je řízení o dovolání jedním ze základních procesních nástrojů Nejvyššího soudu sloužících k plnění jeho zákonem stanovené role jakožto vrcholného soudního orgánu sjednocujícího rozhodnutí obecných soudů. Změnou úpravy dovolacího řízení od 1. 1. 2013 je sjednocující úloha rozhodování Nejvyššího soudu v řízení o dovoláních výrazně posílena.

Co lze dovoláním napadnout?

Dovolání podle OSŘ směřují pouze proti rozhodnutím soudů odvolacích, to znamená proti rozhodnutím soudů krajských nebo vrchních (v Praze pak proti rozhodnutí Městského soudu), jestliže tyto soudy rozhodovaly o odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně. Tato rozhodnutí mají formu rozsudků či usnesení. Dovolání však může směřovat i proti některým usnesením odvolacího soudu, které byly vydány v průběhu odvolacího řízení (§ 238a OSŘ).

Dovoláním napadená rozhodnutí musí být v právní moci. Jedná se o taková rozhodnutí, proti nimž nelze uplatnit žádný z řádných opravných prostředků podle OSŘ (např. odvolání). V praxi je rozhodnutí soudu odvolacího pravomocné, byly-li stejnopisy rozhodnutí doručeny všem osobám, u nichž to zákon předepisuje.

POZOR! Proti jiným rozhodnutím či úkonům obecných soudů či jiných státních orgánů nemůže dovolání směřovat. Nejsou-li podmínky uvedené v předchozích odstavcích při podání dovolání splněny, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Kdo může dovolání podat?

Dovolání může podat účastník předchozího řízení (§ 240 OSŘ). Účastníkem řízení je v tomto smyslu ten, kdo byl účastníkem řízení před odvolacím soudem, případně jeho právní nástupci (vyjma právních nástupců ve smyslu § 107a OSŘ).

Je důležité vědět, že k dovolání je oprávněn pouze takový účastník řízení, jemuž byla napadeným rozhodnutím (odvolacího soudu) způsobena újma a přitom je tato ujma odstranitelná tím, že Nejvyšší soud takové rozhodnutí zruší. Dovolání tak nemůže podat např. účastník, jemuž bylo rozsudkem odvolacího soudu zcela vyhověno.

Co musí být v dovolání uvedeno?

A) Dovolání předně musí obsahovat obecné náležitosti, které jsou vyžadovány od každého podání určeného civilnímu soudu. Tyto náležitosti jsou vyjmenovány v § 42 odst. 4 OSŘ.

B) Dovolání musí mimo tyto náležitosti obsahovat i další údaje (§ 241a odst. 2 OSŘ):

1) Proti kterému rozhodnutí směřuje. Tedy, zda se jedná o usnesení nebo rozsudek, dále který odvolací soud toto rozhodnutí vydal, den vydání rozsudku a jeho číslo jednací (např. takto: rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2013, č. j. 33 Co 165/2012 – 136).

2) V jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Dovolatel musí vymezit, proti kterému výroku (výrokům) rozhodnutí odvolacího soudu (či proti které části výroku) dovolání směřuje.

3) Vymezení důvodu dovolání. Proti rozhodnutím odvolacích soudů vydaným počínaje dnem 1. 1. 2013 lze dovolání podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 OSŘ). Proto není nutné výslovně uvádět, že dovolání je podáváno z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, avšak dovolatel musí konkrétně uvést, které právní posouzení provedené odvolacím soudem pokládá za nesprávné, a musí též vyložit, v čem (podle jeho názoru) tato nesprávnost spočívá. Nesprávnost právního posouzení věci se může týkat jak výkladu práva hmotného, tak i výkladu práva procesního, který odvolací soud v napadeném rozhodnutí zaujal a na němž je toto rozhodnutí založeno.

Měnit vymezení důvodu dovolání a rozsahu dovolání je možno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 242 odst. 4 OSŘ).

POZOR! Při vymezení náležitostí dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil v řízení před soudem prvního stupně či soudem odvolacím (§ 241a odst. 4 OSŘ). To se týká zejména vymezení rozsahu dovolání a důvodu dovolání.

POZOR! Je-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (případně notářem), což je - s výjimkou případů uvedených v § 241 odst. 2 a 3 OSŘ – povinné, nemůže Nejvyšší soud přihlédnout k vymezení rozsahu dovolání a důvodu dovolání, které je obsaženo v jiném podání než právě v podání sepsaném a podepsané tímto advokátem nebo notářem (§ 241a odst. 5 OSŘ). Nejvyšší soud tak například nebude přihlížet k vymezení zmíněných náležitostí dovolání, jež bude obsaženo v podání sepsaným samotným dovolatelem.

4) V čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. V tomto ohledu je třeba v dovolání uvést, proč se dovolatel domnívá, že by věcné posouzení jeho dovolání Nejvyšším soudem mělo být připuštěno, a to podle podmínek uvedených v § 237 OSŘ, případně s odkazem na to, že se jedná o usnesení vyjmenované v § 238a OSŘ (viz níže).

5) Čeho se dovolatel domáhá (např. aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil – viz § 243d a § 243e OSŘ).

POZOR! Dovolání, v němž nejsou vymezeny náležitosti uvedené výše pod čísly 1 až 5, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Jestliže dovolatel není v době podání dovolání zastoupen advokátem nebo notářem a přitom takto zastoupen být musí, běží tato lhůta až od toho dne, do kterého si měl dovolatel dle výzvy soudu nejpozději zvolit svého právního zástupce nebo ode dne, kdy byl dovolateli na jeho žádost takový právní zástupce soudem ustanoven. Avšak nebude-li v takto stanovené lhůtě dovolání o uvedené náležitosti řádně doplněno, přistoupí Nejvyšší soud k jeho ODMÍTNUTÍ, jestliže tyto nedostatky brání pokračování v dovolacím řízení. Navíc, pro dovolací řízení neplatí § 43 OSŘ, a proto dovolatel nebude k odstranění případných nedostatků týkajících se náležitostí dovolání vyzýván!!!

Kterému soudu se dovolání podává?

Dovolání se podává u soudu, který v daném případě rozhodoval jako soud prvního stupně (zpravidla je to soud okresní, popř. Městský soud v Brně, ve specifických případech soud krajský, na území hlavního města Prahy pak soudy obvodní a Městský soud v Praze).

Jaká je lhůta k podání dovolání?

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku (usnesení) odvolacího soudu. Lhůta začíná běžet den následující po dni, v němž byl rozsudek (usnesení) účastníkovi doručen. Končí dnem, který se číselně shoduje se dnem, kdy došlo k doručení.

(Například: rozhodnutí odvolacího soudu je doručeno dne 10. 10. Lhůta pro podání dovolání počíná běžet dne 11. 10. a skončí dne 10. 12. Jestliže by dovolání bylo doručeno např. dne 30. 12., pak poslední den, kdy je možné podat dovolání, je 28. 2., popřípadě v přestupný rok 29. 2., protože v únoru 30. den není). Jestliže je poslední den lhůty sobota, neděle anebo státem uznaný svátek, posouvá se poslední den lhůty na nejbližší následující pracovní den.

Aby lhůta byla zachována, musí nejpozději v poslední den lhůty účastník dovolání podat u soudu nebo jej aspoň odevzdat k poštovní přepravě.

Vydal-li však odvolací soud opravné usnesení, běží tato lhůta znovu ode dne, kdy bylo opravné unesení doručeno účastníkovi (tedy podobně, jak uvedeno výše).

POZOR! Jestliže účastník tuto lhůtu zmešká, nelze zmeškání prominout, a to ani rozhodnutím Nejvyššího soudu. Opožděně podané dovolání soud prvního stupně (nebo soud Nejvyšší) odmítne.

Zvláštnosti plynutí lhůty k podání dovolání upravuje § 240 odst. 3 OSŘ. Týká se případů, kdy odvolací soud nesprávně poučí účastníka řízení o lhůtě k podání dovolání (např. tak, že dovolací lhůta je čtyři měsíce) anebo neobsahuje-li rozhodnutí odvolacího soudu poučení o dovolání, o dovolací lhůtě, o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné. V těchto případech lze podat dovolání do tří měsíců od doručení rozhodnutí.

Musí být dovolatel zastoupen?

Dovolatel musí být při podání dovolání zastoupen advokátem nebo v některých věcech notářem (tam, kde to právní předpisy notáři umožňují). To znamená, že dovolání musí být advokátem (notářem) sepsáno a podepsáno a advokátovi (notáři) musí účastník udělit zvláštní plnou moc pro zastupování v dovolacím řízení.

I pro účely dovolacího řízení může účastník požádat soud o ustanovení advokáta. O advokáta musí požádat pro dovolací řízení zvlášť; pokud byl účastníkovi ustanoven advokát před soudy nižších stupňů, na dovolací řízení se to nevztahuje. Účastník nemusí být ovšem zastoupen po celou dobu dovolacího řízení, stačí jestliže podmínka kvalifikovaného zastoupení byla splněna v době podání dovolání.

Dovolatel nemusí být v dovolacím řízení zastoupen, jestliže:

a) Je fyzickou osobou, která má sama právnické vzdělání získané vysokoškolským vzděláním na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé České a Slovenské Federativní republiky nebo jejích právních předchůdců, případně osoba s nostrifikovaným zahraničním vysokoškolským právnickým vzděláním (za právnické vzdělání se nepovažuje ukončené studium na fakultě veřejné bezpečnosti Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti). Toto vzdělání musí dovolatel prokázat (například úředně ověřenou kopií diplomu), viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1638/99.

POZOR! Fyzickou osobu nemůže v dovolacím řízení zastupovat jiná osoba, která sice právnické vzdělání má, ale není advokátem ani notářem (tzv. obecný zmocněnec).

b) Jedná se o právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát, jestliže za ně jedná osoba uvedená v § 21, 21a nebo § 21b OSŘ, která má právnické vzdělání.

Není-li dovolatel právnicky vzdělaný a není-li při podání dovolání kvalifikovaně zastoupen, vyzve jej soud k tomu, aby si zvolil zástupce pro účely dovolacího řízení (zpravidla advokáta) a aby v určené lhůtě předložil prostřednictvím tohoto zástupce jím sepsané a podepsané dovolání. Nevyhoví-li dovolatel této výzvě v soudem určené lhůtě, bude dovolací řízení zastaveno!

Soudní poplatky za dovolání.

Soudní poplatky za dovolací řízení, pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, se v zásadě platí podle předmětu dovolacího řízení (viz položka 23 Sazebníku, k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).:

a) Je-li předmětem dovolacího řízení peněžitá částka do 100.000,- Kč včetně, je soudní poplatek za dovolání 5.000,- Kč.

b) Je-li předmětem dovolacího řízení nemovitost, je za každou soudní poplatek 10.000,-Kč (dle § 6a zákona č. 549/1991 se pro účely tohoto zákona se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví).

c) Je-li předmětem dovolacího řízení podnik nebo jeho organizační složka, je za každý podnik nebo složku soudní poplatek 20.000,-Kč.

d) V ostatních případech se platí 10.000,- Kč bez ohledu na to, co je předmětem řízení (např. částka vyšší než 100.000,- Kč, určení vlastnictví, o prodej zástavy, o vyloučení věci, v dědické věci, o vypořádání společného jmění manželů, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v insolvenčním řízení, v incidenčním sporu, o obnově řízení, o žalobě pro zmatečnost, o žalobě proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu veřejné správy).

Další specifické případy jsou rozebrány ve shora odkazované položce sazebníku.

Soudní poplatek za dovolání se neplatí, jestliže tak stanoví zákon (zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích - rozhodování jen o základu předmětu řízení).

Přípustnost dovolání

Aby Nejvyšší soud mohl dovolání věcně projednat a rozhodnout o něm, musí dovolání splňovat ještě podmínky přípustnosti, které jsou vymezeny v zákoně, konkrétně v § 237 – § 238a OSŘ. Dovolání je tedy přípustné pouze tehdy, jestliže to stanoví zákon (nikoliv tehdy, domnívá-li se tak účastník řízení či uvede-li to chybně odvolací soud v poučení). Přípustnost dovolání zkoumá jen Nejvyšší soud.

S účinností od 1. 1. 2013 je zákonem upravena zcela nová koncepce přípustnosti dovolání.

Občanský soudní řád vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání jednak pozitivně (v § 237 a § 238a OSŘ), a jednak negativně (v § 238 OSŘ).

I. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení (§ 237 OSŘ).

Dovolání je možno podat proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (ať už proti rozsudku či usnesení), kterým bylo rozhodnuto o odvolání účastníka proti rozhodnutí (rozsudku či usnesení) soudu prvního stupně. Takovým rozhodnutím odvolacího soudu může být nejčastěji:

a) Rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí (rozsudek či usnesení) soudu prvního stupně.

b) Rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí (rozsudek či usnesení) soudu prvního stupně.

c) Rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí (rozsudek či usnesení) soudu prvního stupně a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení nebo byla postoupena jinému soudu či orgánu a/nebo řízení zastaveno.

d) Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl schválen smír.

Ve všech těchto případech bude dovolání přípustné jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, ať už jde o právní otázku z oblasti práva hmotného (např. výklad občanského zákoníku, zákoníku práce atd.) nebo práva procesního, a zároveň:

a) odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo

b) tato otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, nebo

c) je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

d) má být taková otázka, která již byla dříve dovolacím soudem vyřešena, posouzena jinak.

POZOR! V § 238 OSŘ jsou zákonem výslovně upraveny případy, kdy dovolání není přípustné ani tehdy, splňuje-li dosud uvedené podmínky přípustnosti.

Dovolání tak není například přípustné podle nyní účinného § 238 předpisu č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 293/2013 Sb.:
a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo,

b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,

c) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,

e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4,

f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,

g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby.

Většiny odvolatelů se bude týkat splnění podmínky uvedené pod písm. d). Zde je dležité si uvědomit, že každý nárok, o němž odvolací soud rozhodl, bude podle tohoto kritéria posuzován zvlášť.

(Např.: Odvolací soud rozhodne, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč jako plnění za opravu okapu a částku 15.000,- Kč jako smluvní pokutu. Dovolání proti takovému rozsudku nebude přípustné, neboť ani jedna z částek, o nichž odvolací soud rozhodl, nepřevyšuje 50.000,- Kč). Avšak jedná-li se o opětující se peněžité plnění (např. platba nájemného za pronajatý byt), je důležité, zda součet všech opětujících se plnění, která jsou předmětem řízení, převyšuje částku 50.000,- Kč. To neplatí v případech, kdy se jedná o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou či na dobu delší než 5 let – zde je pak rozhodná jen výše plnění stanovená jako pětinásobek výše ročního plnění.

Vždy je třeba mít na paměti, že při posuzování tohoto kritéria se nepřihlíží k výši příslušenství pohledávky (úrokům z prodlení, poplatkům z prodlení); nejde-li o samostatný předmět dle § 238, odst. 2.

Samozřejmě že podmínka pod písmenem d) se netýká rozhodnutí odvolacího soudu, v němž nebylo o peněžité částce rozhodováno.

II. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení (§ 238a OSŘ).

Dovolání je též možné podat proti rozhodnutím odvolacího soudu, v nichž odvolací soud nerozhodoval o odvolání proti rozsudku či usnesení soudu prvního stupně. Týká se to rozhodnutí odvolacího soudu přesně vymezených v § 238a OSŘ. Jedná se o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom:

a) Kdo je procesním nástupcem účastníka.

b) O vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a).

c) O přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1).

d) O záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Proti těmto usnesením odvolacího soudu je dovolání přípustné bez potřeby splnění dalších podmínek.

Avšak jestliže některé z právě uvedených usnesení vydal soud prvního stupně a odvolací soud rozhodl v odvolacím řízení o takovém rozhodnutí soudu prvního stupně, je proti takovému usnesení odvolacího soudu dovolání přípustné, jen jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 237 OSŘ (např. soud prvního stupně rozhodl o záměně účastníka podle § 92 odst. 2 OSŘ, proti čemuž si podal dotčený účastník odvolání a odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, případně změnil nebo zrušil).

DOVOLÁNÍM, KTERÉ NENÍ PŘÍPUSTNÉ, SE NEJVYŠŠÍ SOUD VĚCNĚ NEZABÝVÁ A DOVOLÁNÍ ODMÍTNE!

Z jakých důvodů lze dovolání podat?

S účinností od 1. 1. 2013 lze dovolání podat jen z jednoho jediného důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na NESPRÁVNÉM PRÁVNÍM POSOUZENÍ VĚCI. Jinými slovy řečeno, důvod dovolání může spočívat v tom, že odvolací soud na daný případ použil nesprávný právní předpis, nebo že odvolací soud sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil nebo jej na daný případ nesprávně aplikoval.

Znovu je třeba upozornit na to, že důvod dovolání musí být v dovolání konkretizován a že takto může být vymezen (či jeho vymezení měněno) jen v průběhu lhůty k podání dovolání. Toto vymezení musí být učiněno v podání sepsaném a podepsaném advokátem (popřípadě notářem), který dovolatele v dovolacím řízení zastupuje (viz výše k náležitostem dovolání).

Řízení u dovolacího soudu

Některé úkony související se zahájeným řízením o dovolání, může provést soud prvního stupně, u nějž se dovolání podává. Jedná se o podobný postup jako v případě řízení odvolacího (viz § 241b odst. 1 OSŘ).

Po té, co soud prvního stupně zkontroluje, zda dovolání splňuje základní náležitosti, zašle jej společně s příslušným spisovým materiálem k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud pak znovu zkoumá, zda jsou splněny všechny náležitosti dovolání a dále, zda je dovolání přípustné.

Jestliže dovolání přípustné není, nebo jestliže dovolání nebylo doplněno o stanovené náležitosti, Nejvyšší soud jej usnesením odmítne. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání musí Nejvyšší soud vydat ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy mu byla věc předložena (tedy kdy mu bylo předloženo dovolání společně s příslušným spisem a předkládací zprávou vypracovanou soudem prvního stupně), nikoliv ode dne, kdy účastník podal dovolání.

Pro přijetí usnesení o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 237 OSŘ musí hlasovat všichni členové příslušného senátu.

Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud o tom zvláštní rozhodnutí nevydává a automaticky přikročí k meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Než se Nejvyšší soud pustí do vlastního přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, může ještě před tím odložit vykonatelnost tohoto rozhodnutí (§ 243 OSŘ). Odklad vykonatelnosti znamená značný zásah do právní jistoty účastníků řízení, a proto k němu dochází jen ve zcela mimořádně odůvodněných případech. Odkladem vykonatelnosti se má zbránit neprodlenému výkonu rozhodnutí, a tím i újmě na právech dovolatele. Aby bylo možno vykonatelnost odložit, musí se jednat o takové rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož vůbec přichází vykonatelnost v úvahu (jedná se tak jedině o rozhodnutí, kterými byla účastníkovi – dovolateli – uložena nějaká povinnost).

Nově může Nejvyšší soud také odložit právní moc napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a to tehdy, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právní moci právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.

Napadené rozhodnutí přezkoumá Nejvyšší soud jen v takovém rozsahu, v němž toto rozhodnutí napadl dovolatel. Jinými slovy řečeno, Nejvyšší soud je vázán při svém přezkumu tím, že zkoumá jen to, proti čemu účastník řízení ve svém dovolání brojí. Výjimky z tohoto pravidla stanoví § 242 odst. 2 OSŘ.

Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání v civilním soudním řízení v naprosté většině případů bez jednání.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání zpravidla v senátech, které jsou složeny ze tří soudců, z nichž jeden vystupuje jako předseda senátu.

Originál rozhodnutí je založen do spisu.

Opisy rozhodnutí o dovolání jsou pak prostřednictvím soudu prvního stupně zaslány účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům.

Způsoby, jak Nejvyšší soud může v dovolacím řízení rozhodnout, jsou následující:

1. Dovolací řízení zastaví; zejména dospěje-li k závěru, že nejsou naplněny základní podmínky dovolacího řízení, či vezme-li dovolatel dovolání zpět. O zastavení dovolacího řízení může rozhodnout toliko předseda senátu nebo pověřený člen senátu.

2. Dovolání odmítne; učiní tak zejména tehdy, není-li dovolání přípustné, nebo je-li dovolání podáno opožděně, osobou, která k tomu nebyla oprávněna apod. V případech vyjmenovaných v § 243f odst. 2 OSŘ může o odmítnutí dovolání rozhodnout předseda senátu nebo pověřený člen senátu

3. Dovolání zamítne; stává se tak tehdy, kdy je sice dovolání přípustné, ale Nejvyšší soud dospěje k závěru, že odvolací soud rozhodl správně, a dovolání tedy není důvodné.

4. Rozhodnutí odvolacího soudu změní; může tak učinit tehdy, je-li dovolání přípustné, a jestliže odvolací soud rozhodl nesprávně a zároveň se jeví, že podle dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout.

4. Rozhodnutí odvolacího soudu zrušívěc mu vrátí k dalšímu řízení; děje se tak tehdy, je-li dovolání přípustné a dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo správné a přitom nejsou dány podmínky pro změnu rozhodnutí. Nejvyšší soud může v tomto případě zrušit zároveň i rozhodnutí soudu prvního stupně, a to tehdy, když důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí soudu odvolacího, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně. V obou případech Nejvyšší soud nerozhoduje o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť o nich rozhodne soud (prvního stupně nebo odvolací) až v následném rozhodnutí o věci samé.

Jestliže Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví nebo dovolání odmítne, pak odůvodnění jeho rozhodnutí (usnesení) musí obsahovat jen stručné vymezení toho, proč bylo dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpělo vadami, jež bránily pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení v takových případech nemusí být Nejvyšším soudem odůvodňováno vůbec (§ 243f odst. 3 OSŘ).

Průběh dovolacího řízení lze průběžně sledovat v aplikaci INFOSOUD, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu nebo na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti.

Řízení o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012
(týká se rozhodnutí odvolacích soudů vydaných do 31. 12. 2012)

Tato pasáž je pojata pouze jako stručný, obecně informativní průvodce dovolacím řízením v civilních věcech. Obsahuje pouze základní informace o pravidlech tohoto řízení a v žádném případě neřeší všechny otázky, které mohou vzniknout v souvislosti s podaným dovoláním.

Dovolání je podle platného a účinného zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jedním z mimořádných opravných prostředků.

Řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, k jehož projednání a rozhodnutí je funkčně příslušný Nejvyšší soud (§ 10a OSŘ), je upraveno v hlavě třetí, části IV. OSŘ, v § 236 - § 243d.

Mimo zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků civilního soudního řízení, je řízení o dovolání jedním ze základních procesních nástrojů Nejvyššího soudu sloužících k plnění jeho zákonem stanovené role jakožto vrcholného soudního orgánu sjednocujícího rozhodnutí obecných soudů.

Co lze dovoláním napadnout ?

Dovolání podle OSŘ směřují pouze proti
rozhodnutím soudů odvolacích ve věci samé, to znamená proti rozhodnutím soudů krajských nebo vrchních (v Praze pak proti rozhodnutí Městského soudu), jestliže tyto soudy rozhodovaly o odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně. Tato rozhodnutí mají zpravidla formu rozsudků. Dovolání však může směřovat i proti usnesení odvolacího soudu či proti usnesení, které bylo vydáno v průběhu odvolacího řízení (viz zejména § 239 OSŘ).

Dovoláním napadená rozhodnutí musí být navíc v 
právní moci. Jedná se o taková rozhodnutí, proti nimž nelze uplatnit žádný z řádných opravných prostředků podle OSŘ (např. odvolání). V praxi je rozhodnutí soudu odvolacího pravomocné, byly-li stejnopisy rozhodnutí doručeny všem osobám, u nichž to zákon předepisuje.

POZOR! Proti jiným rozhodnutím či úkonům obecných soudů či jiných státních orgánů nemůže dovolání směřovat. Nejsou-li podmínky uvedené v předchozích odstavcích při podání dovolání splněny, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Kdo může dovolání podat ?

Dovolání může podat
účastník řízení (§ 240 OSŘ). Účastníkem řízení je v tomto smyslu ten, kdo byl účastníkem řízení před odvolacím soudem, případně jeho právní nástupci (vyjma právních nástupců ve smyslu § 107a OSŘ).

Je důležité vědět, že k dovolání je oprávněn pouze takový účastník řízení, jemuž byla napadeným rozhodnutím (odvolacího soudu) způsobena újma a přitom je tato ujma odstranitelná tím, že Nejvyšší soud takové rozhodnutí zruší. Dovolání tak nemůže podat např. takový účastník, jemuž bylo rozsudkem odvolacího soudu zcela vyhověno.

Co musí být v dovolání uvedeno ?

Dovolání předně obsahuje náležitosti, které musí splňovat každé podání určené civilnímu soudu. Tyto náležitosti jsou vyjmenovány v § 42 odst. 4 OSŘ.

Dovolání musí mimo tyto náležitosti obsahovat i další údaje:

- proti kterému rozhodnutí směřuje
- z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá
- čeho se dovolatel domáhá (např. aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu)
- popřípadě, které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání (není nezbytně nutné)

Kterému soudu se dovolání podává ?

Dovolání se podává soudu, který v daném případě rozhodoval jako soud prvního stupně (zpravidla je to soud okresní, popř. v Městský soud v Brně, ve specifických případech soud krajský, na území hl. města Prahy pak soudy obvodní a Městský soud v Praze).

Jaká je lhůta k podání dovolání ?

Dovolání lze podat ve lhůtě
dvou měsíců od doručení rozsudku (usnesení) odvolacího soudu. Lhůta začíná běžet den následující po dni, v němž byl rozsudek (usnesení) účastníkovi doručen. Končí dnem, který se číselně shoduje se dnem, kdy došlo k doručení.
(
Například: rozhodnutí odvolacího soudu je doručeno dne 10. 10. Lhůta pro podání dovolání počíná běžet dne 11. 10. a skončí dne 10. 12. Pokud by dovolání bylo doručeno např. dne 30. 12., pak poslední den, kdy je možné podat dovolání, je 28. 2., popřípadě v přestupný rok 29. 2., protože v únoru 30. den není). Pokud je poslední den lhůty sobota, neděle anebo státem uznaný svátek, posouvá se poslední den lhůty na nejbližší následující pracovní den.
Aby lhůta byla zachována, musí nejpozději v poslední den lhůty účastník dovolání podat u soudu nebo jej aspoň odevzdat k poštovní přepravě.
Vydal-li však odvolací soud opravné usnesení, běží tato lhůta znovu ode dne, kdy bylo opravné unesení doručeno účastníkovi (tedy podobně, jak uvedeno výše).

POZOR! Jestliže účastník tuto lhůtu zmešká, nelze toto zmeškání prominout, a to ani rozhodnutím Nejvyššího soudu. Opožděně podané dovolání soud prvního stupně (nebo soud Nejvyšší) odmítne.

Musí být dovolatel zastoupen ?

Dovolatel
musí být při podání dovolání zastoupen advokátem nebo v některých věcech notářem (tam, kde to právní předpisy notáři umožňují). To znamená, že dovolání musí být advokátem (notářem) sepsáno a podepsáno a advokátovi (notáři) musí účastník udělit zvláštní plnou moc pro zastupování v dovolacím řízení. I pro účely dovolacího řízení může účastník požádat soud o ustanovení advokáta. O advokáta musí požádat pro dovolací řízení zvlášť; pokud byl účastníkovi ustanoven advokát před soudy nižších stupňů, na dovolací řízení se to nevztahuje. Účastník nemusí být ovšem zastoupen po celou dobu dovolacího řízení, stačí jestliže podmínka kvalifikovaného zastoupení byla splněna v době podání dovolání.

Účastník
nemusí být v dovolacím řízení zastoupen, jestliže:

a) Je fyzickou osobou, která má sama právnické vzdělaní získané vysokoškolským vzděláním na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé České a Slovenské Federativní republiky nebo jejích právních předchůdců, případně osoba s nostrifikovaným zahraničním vysokoškolským právnickým vzděláním (za právnické vzdělání se nepovažuje ukončené studium na fakultě veřejné bezpečnosti Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti); viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1638/98. Toto vzdělání musí dovolatel prokázat (například úředně ověřenou kopií diplomu).

POZOR! Fyzickou osobu nemůže v dovolacím řízení zastupovat jiná osoba, která sice právnické vzdělání má, ale není advokátem ani notářem (tzv. obecný zmocněnec).

b) Jedná se o právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát, jestliže za ně jedná osoba uvedená v § 21, 21a nebo § 21b OSŘ, která má právnické vzdělání.

Není-li dovolatel právnicky vzdělaný a není-li při podání dovolání kvalifikovaně zastoupen, vyzve jej soud k tomu, aby si zvolil zástupce pro účely dovolacího řízení (zpravidla advokáta) a aby v určené lhůtě předložil prostřednictvím tohoto zástupce jím sepsané a podepsané dovolání.

Nevyhoví-li dovolatel této výzvě v soudem určené lhůtě, bude dovolací řízení zastaveno!

Soudní poplatky za dovolání

Soudní poplatky za dovolací řízení se v zásadě platí podle předmětu dovolacího řízení,
(viz položka 23 Sazebníku, k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).:


a) Je-li předmětem dovolacího řízení peněžitá částka do 100.000,- Kč včetně, je soudní poplatek za dovolání
5.000,- Kč.

b) Je-li předmětem dovolacího řízení nemovitost, je za každou soudní poplatek
10.000,- Kč;
(dle § 6a zákona č. 549/1991 se pro účely tohoto zákona se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví).

c) Je-li předmětem dovolacího řízení podnik nebo jeho organizační složka, je za každý podnik nebo složku soudní poplatek
20.000.-Kč.


d) V ostatních případech se platí
10.000,- Kč bez ohledu na to, co je předmětem řízení (např. částka vyšší než 100.000,- Kč, určení vlastnictví, o prodej zástavy, o vyloučení věci, v dědické věci, o vypořádání společného jmění manželů, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v insolvenčním řízení, v incidenčním sporu, o obnově řízení, o žalobě pro zmatečnost, o žalobě proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu veřejné správy).

Další specifické případy jsou rozebrány ve shora odkazované položce sazebníku.

Soudní poplatek za dovolání se neplatí, jestliže tak stanoví zákon (zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích - rozhodování jen o základu předmětu řízení).


Přípustnost dovolání

Aby Nejvyšší soud mohl dovolání věcně projednat a rozhodnout o něm, musí dovolání splňovat ještě podmínky přípustnosti, které jsou obecně vymezeny v zákoně, konkrétně v § 236 – § 239 OSŘ. Dovolání je tedy přípustné pouze tehdy, jestliže to stanoví zákon (nikoliv tehdy, domnívá-li se tak účastník řízení či uvede-li to chybně odvolací soud v poučení).

I. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Přípustnost dovolání proti těmto rozhodnutím je upraveno v § 237 OSŘ. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může mít jak formu rozsudku (většinou), tak i formu usnesení. Důležité je, aby šlo o takové rozhodnutí, v němž odvolací soud rozhodl o právech nebo povinnostech účastníků řízení, o něž v daném případě šlo (tedy rozhodl o takových právech či povinnostech, kvůli nimž bylo řízení zahájeno – např. soud rozhodl o určení vlastnického práva, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci určitou částku nebo o nabytí dědictví).


a) měnící rozhodnutí odvolacího soudu

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí (rozsudku či usnesení) odvolacího soudu, v němž odvolací soud rozhodl o právech a povinnostech účastníků řízení
jinak než soud prvního stupně. V úvahu přichází dvě varianty:

§ 
rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně přímo - § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ; nezáleží přitom na tom, jak odvolací soud rozsudek označil nebo jak formuloval výrok (tedy zda použil slova: „Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že…“), ale zda posoudil odlišně práva či povinnosti účastníků řízení, o která se v daném případě jednalo. Proto může být, za určitých okolností, měnícím rozhodnutím i usnesení odvolacího soudu, kterým bude rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení (např. ruší-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, který byl vydán jako rozsudek pro zmeškání, a to z toho důvodu, že podmínky pro vydání takového rozsudku nebyly naplněny). Naopak, měnícím může být také rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (např. soud prvního stupně zamítne žalobu na určení neplatnosti smlouvy, a toto své rozhodnutí opře o posouzení věci z hlediska důvodnosti požadovaného určení např. o závěr, že smlouva je platná,, zatímco odvolací soud toto rozhodnutí potvrdí z důvodu, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem).
§ Rozhodnutí ve věci samé, jímž soud odvolací potvrzuje takové rozhodnutí soudu prvního stupně, které soud prvního stupně změnil po té, co mu v předchozím rozhodnutí odvolací soud jeho prvního rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že jej zavázal svým názorem na to, jak má být věc po právní stránce posouzena - § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ; schematicky vyjádřeno, může taková situace vypadat například takto:
1. soud prvního stupně rozsudkem žalobu zamítne,
2. soud odvolací následně rozsudek soudu prvního stupně zruší, věc mu vrátí k dalšímu řízení a zároveň ho zaváže svým právním názorem týkajícím se posouzení věci samé (tedy práv a povinností účastníků, o něž v řízení jde),
3. soud prvního stupně na to rozhodne tak, že žalobě vyhoví,
4. soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně (v pořadí již druhý) potvrdí.
Dovolání je ovšem v tomto případě takto přípustné, jen jestliže svými důvody směřuje
proti právnímu názoru, jenž byl pro soud prvního stupně ve smyslu postupu ad 2.
závazný. Jinak platí podmínky přípustnosti níže uvedené.

b) potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu

Jedná se o případ, kdy odvolací soud potvrdí rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (a nejde přitom o situaci uvedenou v § 237 odst. 1 písm. b/ OSŘ). V takovém případě je dovolání přípustné
jen tehdy, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že takové rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ OSŘ). Dovolání tedy není přípustné jen proto, že je za zásadně právně významné považuje účastník řízení (dovolatel) či odvolací soud, ale jen jestliže k takovému závěru dospěje sám soud Nejvyšší.

V § 237 odst. 3 OSŘ je potom příkladmo uvedeno, kdy je rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně právně významné. Ve všech případech musí jít o právní otázku, která byla určující pro rozhodnutí v daném případě a která je současně významná z hlediska rozhodovací praxe obecných soudů, to znamená, že její vyřešení se může stát podkladem i pro jiná rozhodnutí soudů České republiky rozhodujících v civilním soudním řízení.

POZOR! Nejvyšší soud je v tomto případě povolán k tomu, aby se zabýval otázkami právními, tedy výkladem ustanovení hmotného (případně i procesního) práva, a proto zpravidla nepřipustí dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže jsou v něm namítány pouze vady řízení (tedy to, jak soudy v daném případě procesně postupovaly) či zpochybňována skutková zjištění soudů nižších stupňů (viz § 237 odst. 3, část věty za středníkem OSŘ). K takovým argumentům, pokud samy o sobě výjimečně nezakládají otázku zásadního právního významu, se v podobných případech nepřihlíží.

POZOR! Jak v případech uvedených pod písmenem a), tak i v případech uvedených pod písmenem b) jsou zákonem výslovně upraveny případy, kdy dovolání není přípustné ani tehdy, splňuje-li dosud uvedené podmínky. Tyto případy jsou uvedeny pod písmeny a) až c), v § 237 odst. 2 OSŘ.
Většiny dovolatelů se může týkat podmínka uvedené pod písmenem a). Ta znamená, že dovolání není v žádném případě přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jestliže ve výroku, který byl napaden dovoláním, bylo rozhodnuto o částce:

1. 50.000,- Kč a menší

2. 100.000,- Kč a menší (v obchodních věcech)

Je důležité si uvědomit, že každý nárok, o němž odvolací soud rozhodl, bude podle tohoto kritéria posuzován zvlášť.
(Např.: Odvolací soud rozhodne, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč jako plnění za opravu okapu a částku 15.000,- Kč jako smluvní pokutu. Dovolání proti takovému rozsudku nebude přípustné, neboť ani jedna z částek, o nichž odvolací soud rozhodl, nepřevyšuje 50.000,- Kč).
Přitom je třeba mít na paměti, že při posuzování tohoto kritéria se nepřihlíží k výši příslušenství pohledávky (úrokům z prodlení, poplatkům z prodlení), nejde-li o samostatný předmět řízení.
Samozřejmě že uvedená podmínka se netýká rozhodnutí odvolacího soudu, v němž nebylo o peněžité částce rozhodováno.

II. Přípustnost dovolání proti usnesením, kterými soud nerozhoduje ve věci samé.

Dovolání je přípustné i proti jiným usnesením, než těm, která jsou uvedena v § 237 OSŘ. Tato usnesení jsou vypočtena v § 238, § 238a a § 239 OSŘ. Tento výpočet je konečný (taxativní), nelze jej tedy rozšiřovat.

a) Ustanovení § 238 OSŘ upravuje přípustnost dovolání proti usnesením vydaným v 
řízení o obnově a po jejím povolení. Podmínky uvedené v § 237 OSŘ tu musí být splněny obdobně.

b) Ustanovení § 238a OSŘ upravuje přípustnost dovolání proti usnesením ve věcech
insolvenčního řízení, žalob pro zmatečnostvýkonu rozhodnutí. Podmínky upravené v § 237 OSŘ zde platí obdobně, vyjma limitu u peněžitých částek (§ 237 odst. 2 OSŘ).

c) Ustanovení § 239 odst. 1 a 2 OSŘ upravuje přípustnost dovolání proti usnesením tzv. nemeritorní povahy, tedy
usnesením procesním. V případě dovolání proti rozhodnutím vymezeným v odstavci prvním musí Nejvyšší soud dospět vždy k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadně právně významné (viz výše), jinak dovolání nebude přípustné.

d) Ustanovení § 239 odst. 3 OSŘ upravuje přípustnost dovolání proti usnesením potvrzujícím usnesení o odmítnutí návrhu (žaloby). Podmínky přípustnosti upravené v § 237 OSŘ zde (vyjma odst. 2) platí obdobně.

POZOR! Dovolání proti výroku odvolacího soudu o povinnosti účastníka nahradit náklady řízení, není přípustné!


DOVOLÁNÍM, KTERÉ NENÍ PŘÍPUSTNÉ, SE NEJVYŠŠÍ SOUD VĚCNĚ NEZABÝVÁ A DOVOLÁNÍ ODMÍTNE.


Z jakých důvodů lze dovolání podat ?

Důvody dovolání mohou být následující:

1. VADY ŘIZENÍ. Řízení, které předcházelo vydání dovoláním napadeného rozhodnutí, bylo postiženo vadou (vadami), která mohla mít za následek to, že odvolací soud ve věci samé nesprávně rozhodl. Jedná se o tzv. vady řízení. Nejvyšší soud se vadami řízení zabývá až tehdy, shledá-li dovolání přípustným, a to i z úřední povinnosti; to znamená i tehdy, jestliže dovolatel takové vady ve svém dovolání nenamítal.
2. NESPRÁVNÉ PRÁVNÍ POSOUZENÍ VĚCI. Jedná se o takové případy, v nichž odvolací soud na daný případ použije nesprávný právní předpis, nebo v nichž odvolací soud sice použije správný právní předpis, ale nesprávně jej vyloží nebo jej na daný případ nesprávně aplikuje. Jedná se čistě o právní otázky, a proto je nezbytné, aby za dovolatele s Nejvyšším soudem komunikovala osoba s právnickým vzdělání (zpravidla advokát).
3. NESPRÁVNÁ SKUTKOVÁ ZJIŠTĚNÍ. Dovolání lze odůvodnit i tak, že odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu, který ale neměl oporou v provedeném dokazování. Nejvyšší soud však k tomuto důvodu přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) OSŘ (viz výše). Nelze tedy takto odůvodnit dovolání, jehož přípustnost je možno založit jen pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.


Řízení u dovolacího soudu

Některé úkony související se zahájeným řízením o dovolání, může provést soud prvního stupně, u nějž se dovolání podává. Jedná se o podobný postup jako v případě řízení odvolacího (viz § 241b odst. 1 OSŘ).

Po té, co soud prvního stupně zkontroluje, zda dovolání splňuje základní náležitosti, zašle jej společně s příslušným spisovým materiálem k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud pak znovu zkoumá, zda jsou splněny všechny náležitosti dovolání a dále, zda je dovolání přípustné. Jestliže dovolání přípustné není, odmítne jej (viz výše). Je-li dovolání
přípustné, Nejvyšší soud o tom zvláštní rozhodnutí nevydává a automaticky přikročí k meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Než se Nejvyšší soud pustí do vlastního přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, může ještě před tím
odložit vykonatelnost tohoto rozhodnutí (§ 243 OSŘ). Odklad vykonatelnosti znamená značný zásah do právní jistoty účastníků řízení, a proto k němu dochází jen ve zcela mimořádně odůvodněných případech. Odkladem vykonatelnosti se má zbránit neprodlenému výkonu rozhodnutí, a tím i újmě na právech dovolatele. Aby bylo možno vykonatelnost odložit, musí se jednat o takové rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož vůbec přichází vykonatelnost v úvahu (jedná se tak jedině o rozhodnutí, kterými byla účastníkovi – dovolateli – uložena nějaká povinnost).

Napadené rozhodnutí přezkoumá Nejvyšší soud jen v takovém
rozsahu, v němž toto rozhodnutí napadl dovolatel. Jinými slovy řečeno, Nejvyšší soud je vázán při svém přezkumu tím, že zkoumá jen to, proti čemu účastník řízení ve svém dovolání brojí. Výjimky z tohoto pravidla stanoví § 242 odst. 3 OSŘ.

Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání v civilním soudním řízení v naprosté většině případů
bez jednání.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání v 
senátech, které jsou složeny ze tří soudců, z nichž jeden vystupuje jako předseda senátu.

Originál rozhodnutí je založen do spisu.

Opisy rozhodnutí o dovolání jsou pak prostřednictvím soudu prvního stupně zaslány účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům.


Způsoby, jak Nejvyšší soud může v dovolacím řízení rozhodnout, jsou následující:

1. Dovolací řízení
zastaví; zejména dospěje-li k závěru, že nejsou naplněny základní podmínky dovolacího řízení, či vezme-li dovolatel dovolání zpět.
2. Dovolání
odmítne; učiní tak zejména tehdy, není-li dovolání přípustné.
3. Dovolání
zamítne; stává se tak tehdy, kdy je sice dovolání přípustné, ale Nejvyšší soud dospěje k závěru, že odvolací soud rozhodl správně, a dovolání tedy není důvodné.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu
zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení; děje se tehdy, je-li dovolání přípustné a dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo správné. Nejvyšší soud může v tomto případě zrušit zároveň i rozhodnutí soudu prvního stupně, a to tehdy, když důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí soudu odvolacího, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně. V obou případech Nejvyšší soud nerozhoduje o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť o nich rozhodne soud (prvního stupně nebo odvolací) až v následném rozhodnutí o věci samé.

Průběh dovolacího řízení lze průběžně sledovat v aplikaci
INFOSOUD, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu nebo na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky.