Zdánlivé právní jednání; simulované právní jednání; skončení pracovního poměru; pracovněprávní vztahy; smlouva pracovní, § 545 zákona č. 89/2012 Sb., § 552 zákona č. 89/2012 Sb., § 554 zákona č. 89/2012 Sb., § 38 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. ve znění do 30. 9. 2015

Simulované právní jednání, při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny, je právním jednáním zdánlivým (§ 552 o. z.). Ke zdánlivosti (nicotnosti) právního jednání soud přihlíží z úřední povinnosti, vyjde-li zdánlivost v řízení najevo. 

Příslušnost soudu mezinárodní; zahraniční podnikatel; investiční služba; spotřebitel; podnikání na kapitálovém trhu; obchodník s cennými papíry, čl. 17 odst. 1 bod c) Nařízení (EU) č. 1215/2012, § 3 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/2004 Sb., § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2004 Sb.

Při výkladu pojmu „zaměřování činnosti" ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis je třeba přihlédnout i k tomu, že zahraniční podnikatel, který poskytl investiční služby spotřebiteli s bydlištěm v České republice a nemá na území České republiky zřízenu svou pobočku, k poskytování takových služeb přistoupil poté, kdy byly splněny podmínky stanovené v § 25 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. 

Soudní poplatek; poplatková povinnost; solidární poplatková povinnost; samostatný společník; společenství účastníků řízení; zastavení řízení; směnka; výstavce; směnečný rukojmí, § 2 odst. 8 zákona č. 594/1991 Sb., § 7 odst. 1 zákona č. 594/1991 Sb., § 9 zákona č. 594/1991 Sb., § 91 zákona č. 99/1963 Sb.

Ustanovení § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., které upravuje solidární poplatkovou povinnost, se neprosadí v případě účastníků řízení, majících postavení samostatných společníků podle ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. Výstavce vlastní směnky a směnečný rukojmí (jako přímí dlužníci ze směnky) jsou (i) v hmotném právu dlužníky samostatnými. Pro určení povahy jejich poplatkové povinnosti (tj. pro posouzení, zda mají povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání každý sám za sebe nebo solidárně) je nevýznamné, zda jim proti majiteli směnky náleží shodné (nebo naopak rozdílné) námitky, respektive, zda by (případná) pohledávka ze směnky byla uspokojitelná (jen) z majetku jednoho z nich nebo (v případě manželů) z jejich společného jmění. V tomto směru je bez právního významu též skutečnost, zda odvolání podali samostatnými podáními nebo podáním společným (jedním) takové rozlišení totiž činí povahu a výši poplatkové povinnosti závislou na právně nevýznamné skutečnosti (na technické podobě odvolání), aniž by k takovému rozdílu byl dán zákonný podklad, ať již v zákoně o soudních poplatcích či v jiném právním předpisu. Naopak důsledkem takového rozlišení by byla ničím neodůvodněná nerovnost poplatníků soudních poplatků, založená jen na tom, zda odvolání podali společně (jedním podáním) nebo samostatně. 

Oddlužení; zavinění; nevědomá nedbalost; darování, § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 415 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 417 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017, § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb. ve znění do 30. 6. 2017

Jestliže insolvenční soud nezrušil oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) jen proto, že dlužník se zavázal zajistit dar od konkrétního dárce, je skutečnost, že dárce si poskytnutí daru rozmyslel, jelikož nesouhlasil s průběhem insolvenčního řízení a se způsobem přezkoumání jedné z přihlášených pohledávek, pro účely rozhodování o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek podle § 415 insolvenčního zákona okolností, kterou dlužník „zavinil“ ve formě nedbalosti nevědomé. I kdyby totiž dlužník v době, kdy přislíbil zajištění daru, nevěděl, že dar nemusí být poskytnut, jelikož se dárce rozhodne jinak, vzhledem k okolnostem (bez příslibu daru by insolvenční soud oddlužení zrušil) a k osobním poměrům (zajištění konkrétního dárce bylo věcí dlužníka) to vědět měl. 

Insolvenční řízení; incidenční spor; uplatňování pohledávky; oddlužení; zpeněžování; vypořádání SJM; vypořádací podíl; společné jmění manželů; majetková podstata, § 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 268 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., § 270 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 273 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 406 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017, § 408 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2019, § 408 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2019

Jestliže po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jejíž součástí byl majetek nevypořádaného společného jmění manželů, který byl v takovém usnesení uveden dle § 406 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona, dojde následně k vypořádání společného jmění manželů soudně (tak, že takový majetek připadne druhému z manželů a dlužníku vznikne pohledávka z titulu vypořádacího podílu), pak pohledávka z titulu vypořádacího podílu není „novým“ majetkem dlužníka ve smyslu § 408 odst. 2 insolvenčního zákona. 

Dokazování; povinnost tvrzení; důkazní břemeno; incidenční spor; odporovatelnost; protiplnění; přiměřené protiplnění; odpůrčí žaloba; ohledy slušnosti, § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., § 240 zákona č. 182/2006 Sb., § 240 odst. 4 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb.

I. Protiplnění dle § 240 insolvenčního zákona musí být majetkové povahy, reálné a přiměřeně ekvivalentní nemůže mít jinou, např. nemajetkovou, povahu nebo podobu, kterou nelze nijak zpeněžit anebo využít k uspokojení věřitelů. II. Prokáže-li insolvenční správce v řízení o odpůrčí žalobě, že dlužník poskytl třetí osobě plnění právním jednáním, které je podle své povahy právním jednáním bez přiměřeného protiplnění (§ 240 insolvenčního zákona), pak povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že za předmětné plnění bylo i tak poskytnuto přiměřené protiplnění, nese tato osoba. III. Pojem „ohledy slušnosti“ užitý v ustanovení § 240 odst. 4 písm. c/ insolvenčního zákona je nutné vykládat tak, že dlužníkem poskytnuté plnění musí vyhovovat těmto ohledům jak ve vztahu k nabyvateli plnění, tak ve vztahu k dlužníku. Za plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti vůči jiné osobě (nabyvateli plnění), by bylo možné považovat například poskytování výživného, byť by k tomu dlužník nebyl podle zákona povinen, za situace, kdy by nabyvatel plnění byl na tomto příjmu existenčně závislý. I v takovém případě však musí být plnění dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku. 

Incidenční spor; pořadí pohledávky; pohledávka za majetkovou podstatou; bezdůvodné obohacení; náklady řízení, § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., § 168 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., § 169 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/2006 Sb., § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 203 zákona č. 182/2006 Sb., § 203a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.

Nejde-li o náklad vynaložený bez právního důvodu třetí osobou na zhodnocení majetkové podstaty (§ 169 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona), je majetkový prospěch, který majetková podstata získala po rozhodnutí o úpadku dlužníka plněním třetí osoby bez právního důvodu, bezdůvodným obohacením (§ 2991 o. z.), jež v rámci řádné správy majetkové podstaty má být vydáno ochuzenému jako plnění na jeho pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona. V incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v § 203 insolvenčního zákona, je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou 

Bezdůvodné obohacení; jednání na vlastní nebezpečí; plnění nedluhu; vnucené obohacení; obohacený; ochuzený; majetkový prospěch bez právního důvodu, § 2992 zákona č. 89/2012 Sb., § 2997 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb.

Jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí ve smyslu § 2992 o. z. se vyznačuje tím, že ochuzený nemá objektivně žádný opodstatněný důvod spoléhat se na to, že se mu za jeho plnění má od jiné osoby (či osob) něčeho dostat, přesto je jednání ochuzeného na tuto osobu (či osoby) orientováno, a to zpravidla v očekávání majetkové či jiné výhody, protislužby nebo jiného prospěchu jako projevu slušnosti, vděčnosti či společenského uznání apod., jež nelze právně vynutit, aniž by zároveň šlo o vědomé obohacení jiného plněním nedluhu (vnucené obohacení) podle § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. Jde o jednání, jež ochuzený činí s celkově nejistým výsledkem. Ochuzený nejedná na vlastní nebezpečí pouze proto, že poskytuje obohacenému majetkový prospěch bez právního důvodu. 

Náhrada škody; náhrada újmy; náhrada nemajetkové újmy; duševní útrapy; náhrada při újmě na přirozených právech člověka; druhotná oběť; osoba blízká; peněžitá náhrada nemajetkové újmy; moderace, § 2959 zákona č. 89/2012 Sb.

Rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., a to při respektování právně významných kritérií a pravidel pro rozhodování o její výši. 

Nájem prostoru sloužícího k podnikání; výpověď z nájmu nebytových prostor; smlouva o nájmu; neplatnost právního jednání; oprávněnost výpovědi, § 2314 zákona č. 89/2012 Sb., § 1763 zákona č. 89/2012 Sb., § 2212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., § 2205 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., § 2232 zákona č. 89/2012 Sb., § 1980 zákona č. 89/2012 Sb.

Ustanovení § 2314 o. z. je ustanovením dispozitivním; je-li jeho použití vyloučeno dohodou smluvních stran, lze výpovědní důvod zpochybnit bez časového omezení a lze jej zkoumat jako předběžnou otázku i v jiných sporech (např. ve sporu o dlužné nájemné a vyklizení). Smlouva o nájmu není neplatná jen proto, že stejná věc byla pronajata více smlouvami několika nájemcům.