Náhrada nemajetkové újmy; náhrada nemajetkové újmy na zdraví; náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení; zdravotní péče; generální prevenční povinnost; zakročovací povinnost, § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., § 2918 zákona č. 89/2012 Sb.

Závěr, že poskytovatel zdravotní péče ve vztahu k pacientovi porušil generální prevenční povinnost (§ 2900 o. z.) či zakročovací povinnost (§ 2901 o. z.), se může týkat jen vedlejších či podpůrných činností, které nemají charakter individuálních léčebných postupů, u nichž je náležitá péče popsána odbornou literaturou či profesními standardy. 

Neplatnost právního jednání; neúčinnost právního jednání; společník; společnost s ručením omezeným; veřejný pořádek; započtení pohledávky; písemná forma právního jednání; úřední ověření podpisu, § 13 zákona č. 90/2012 Sb., § 580 zákona č. 90/2012 Sb., § 588 zákona č. 90/2012 Sb., § 1 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., § 234 zákona č. 182/2006 Sb., § 241 zákona č. 182/2006 Sb., § 241 odst. 5 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb.

Výraz „zjevně“, užitý v § 588 o. z. nevyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity narušení veřejného pořádku posuzovaným právním jednáním, nýbrž toliko zdůrazňuje, že narušení veřejného pořádku musí být zřejmé, jednoznačné a nepochybné. Podle § 1 odst. 2 části věty před středníkem o. z. jsou zakázána (nepřípustná) pouze taková ujednání, která odporují smyslu a účelu určité právní normy, bez ohledu na to, zda tímto smyslem a účelem je ochrana veřejného pořádku, dobrých mravů, či jiných – v § 1 odst. 2 o. z. výslovně nezdůrazněných – hodnot. Proto je vždy třeba posuzovat, zda odchylné ujednání jde proti smyslu a účelu dané právní normy, či zda tento smysl a účel zachovává, byť tak činí prostřednictvím odchylné – autonomní – úpravy. Ustanovení § 13 z. o. k. patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek. Je-li v důsledku nedodržení požadavku na písemnou formu právního jednání a úřední ověření podpisu jednajícího společníka narušen veřejný pořádek, je toto jednání neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). 

Společné jmění manželů; cena věci; vypořádání společného jmění manželů, § 740 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění od 1. 1. 2014

Při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. 

Konkurs; daň z přidané hodnoty; pohledávka státu; insolvenční řízení; zpeněžování; výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, § 167 zákona č. 182/2006 Sb., § 168 zákona č. 182/2006 Sb., § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., § 298 zákona č. 182/2006 Sb., § 305 zákona č. 182/2006 Sb., § 2 zákona č. 235/2004 Sb., § 4 zákona č. 235/2004 Sb., § 108 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., § 159a zákona č. 99/1963 Sb., § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 331 zákona č. 99/1963 Sb., § 337a zákona č. 99/1963 Sb.

I. U dlužníka, který je plátcem daně z přidané hodnoty, je při zpeněžení předmětu zajištění, který tvoří „obchodní majetek“ dlužníka, obsažena v „prodejní ceně“ i daň z přidané hodnoty. Nejde o částku určenou k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele jako součást tzv. čistého výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Částka odpovídající dani z přidané hodnoty není ani nákladem spojeným se zpeněžením předmětu zajištění a nepodléhá proto zákonnému limitu dle § 298 odst. 4 insolvenčního zákona. II. Dokud není částka odpovídající v dosaženém výtěžku zpeněžení dani z přidané hodnoty odvedena (postupem dle § 108 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty), jde v neuhrazeném rozsahu o daňovou pohledávku státu 

Incidenční spory; odporovatelnost; osoba blízká; zvýhodňující právní úkon; neúčinnost zvýhodňujícího právního úkonu, § 22 zákona č. 89/2012 Sb., § 13 zákona č. 90/2012 Sb., § 79 zákona č. 90/2012 Sb., § 241 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.

Učinil-li dlužník coby obchodní korporace ovládaná jediným společníkem zvýhodňující právní jednání ve prospěch jiné obchodní korporace ovládané stejným jediným společníkem, jenž byl současně jediným jednatelem obou obchodních korporací, pak šlo ve smyslu ustanovení § 22 odst. 2 o. z. a § 241 odst. 2 insolvenčního zákona o právní jednání ve prospěch osoby dlužníku blízké. Pravidlo obsažené v ustanovení § 13 z. o. k. se nepoužije na smlouvy uzavřené mezi dvěma jednočlennými společnostmi zastoupenými stejným jediným společníkem. 

Insolvenční řízení; insolvenční návrh; insolvenční rejstřík; úpadek; výkaz stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity; výzva k předložení výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity; mezera krytí; domněnka platební schopnosti; domněnka platební neschopnosti; předlužení; přechodná ustanovení, § 3 zákona č. 182/2006 Sb., § 104 zákona č. 182/2006 Sb., § 128 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., § 131 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., čl. II zákona č. 64/2017 Sb.

I. Při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem může soud ve smyslu § 131 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 prodloužit dlužníku lhůtu 14 dnů počítanou od okamžiku zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, stanovenou k předložení výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity pro účely § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, jen na základě rozhodnutí vydaného před uplynutím této lhůty a za současného naplnění předpokladu, že dlužník předtím o prodloužení této lhůty požádal a žádost řádně odůvodnil důvody hodnými zvláštního zřetele. II. K výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity předloženému dlužníkem při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem pro účely § 3 odst. 3 insolvenčního zákona lze přihlédnout, předložil-li jej dlužník ve lhůtě určené ve včasné výzvě insolvenčního soudu vydané dle § 128 odst. 3 insolvenčního zákona. Výzva insolvenčního soudu dle § 128 odst. 3 insolvenčního 

Církev; náboženská společnost; majetková křivda; zmírnění křivd; restituce; naturální restituce; územně plánovací dokumentace; pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury; výzva k vydání majetku; výzva k vydání věci; výzva k 0vydání nemovitosti; vydání věci in natura, § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., § 4 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., §5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 428/2012 Sb., § 12 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., § 2 odst. 1 písm. k) bod 1. zákona č. 183/2006 Sb., § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb.

Za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury) se z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné. 

Nemajetková újma; odpovědnost státu za škodu; odpovědnost státu za újmu; výkon veřejné moci; pravomoc soudu; trestní řízení; orgán činný v trestním řízení; neoprávněnost zásahu; výkon pravomocí orgánu státu; zásah do osobnostní sféry; ochrana osobnosti; náhrada za zásah do osobnostních práv při výkonu veřejné moci, § 81 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., § 81 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 82 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 1 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., § 6 odst. 2 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb., § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., § 7 zák. č. 99/1963 Sb.

I v poměrech založených zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, musí být nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, uplatněn proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do osobnostní sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomocí orgánu státu. 

Příslušnost soudu místní; odpovědnost státu za škodu; odpovědnost státu za újmu; trestní řízení; nesprávný výkon veřejné moci; nesprávný úřední postup; organizační složka státu; orgán činný v trestním řízení; Policie České republiky, § 21a odst. 1 písm. b) zák. č. 99/1963 Sb., § 85 odst. 5 zák. č. 99/1963 Sb., § 105 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., § 6 odst. 2 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb., § 6 odst. 5 zák. č. 82/1998 Sb., § 2 zák. č. 273/2008 Sb., § 95 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb.

Odpovědnost státu za újmu způsobenou činností policejního orgánu coby orgánu činného v trestním řízení se řídí ustanovením § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, jen tehdy, je-li újma způsobena osobě, která není zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci, ani se jinak trestního řízení neúčastní v postavení jeho subjektu, v ostatních případech se odpovědnost státu posuzuje podle zákona č. 82/1998 Sb. 

Pojištění odpovědnosti za škodu; provoz vozidla; regres; objektivní odpovědnost; subjektivní okolnosti na straně pojištěného, § 13 zák. č. 89/2012 Sb., § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb., § 10 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb.

Při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí [§ 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů] a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá.