Insolvenční správce; odměna; náklady; přezkum přihlášek pohledávek; zpeněžování; majetková podstata dlužníka; rozdělení výtěžku, § 38 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 313 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.

Bez ohledu na konečnou výši výtěžku zpeněžení má insolvenční správce při zpeněžení majetku v konkursu jednak nárok na odměnu ve výši nejméně 45.000 Kč (dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jednak („dále“) nárok na odměnu ve výši 1.000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky (do limitu 1.000.000 Kč) [§ 2a vyhlášky]. V těch případech, kdy ke zpeněžení majetku vůbec nedojde, platí, že podle ustanovení § 1 této vyhlášky nevznikl insolvenčnímu správci nárok na odměnu za zpeněžování. Jestliže insolvenční správce v takovém insolvenčním řízení nepřezkoumal žádnou přihlášku, lze jeho odměnu určit jen podle § 5 vyhlášky. Insolvenční správce, který v takovém insolvenčním řízení přezkoumal alespoň jednu přihlášku, má nárok na odměnu minimálně ve výši 45.000 Kč (§ 2a poslední věta vyhlášky). Úprava obsažená v ustanovení § 2a poslední věty vyhlášky (však) není „doplněním“ odměny určené podle § 1 odst. 5 vyhlášky. 

Insolvence; pohledávka; započtení; neúčinnost právního úkonu; úpadek; incidenční spory; odporovatelnost; odpůrčí žaloba; ochrana věřitelů; zmenšení majetku; majetková podstata dlužníka, § 235 zákona č. 182/2006 Sb., § 236 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., § 237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 239 zákona č. 182/2006 Sb., § 241 zákona č. 182/2006 Sb., § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., § 572 zákona č. 89/2012 Sb., § 1981 zákona č. 89/2012 Sb., § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.

V řízení o určení neúčinnosti smlouvy, kterou dlužník uzavřel s dalšími třemi osobami, není insolvenční správce oprávněn ani povinen podat odpůrčí žalobu proti těmto osobám jen proto, že byly smluvními stranami takové smlouvy. Žalobu, kterou se domáhá vyslovení neúčinnosti takové smlouvy a zároveň vydání peněžitého plnění, které na základě smlouvy ušlo z dlužníkova majetku, nebo rovnocenné (peněžité) náhrady za původní dlužníkovo plnění, které (již) není možné vydat do majetkové podstaty, podává insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 a § 239 odst. 1 insolvenčního zákona vůči osobám, „v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn“ nebo vůči osobám, „které z něho měly prospěch“, bez zřetele k tomu, že případně nejde o smluvní strany smlouvy. Tzv. „vícestranný zápočet“ nebo „kruhový zápočet“ má při absenci „vzájemně započitatelného (stejnorodého) plnění“ mezi jednotlivými dvojicemi věřitelů povahu dohody o zrušení nesplněného závazku (dluhu). Pro odpověď na otázku, zda dohoda o zrušení 

Insolvence; pohledávka; úpadek; incidenční spory; odpůrčí žaloba; ochrana věřitelů; zmenšení majetku, § 111 zákona č. 182/2006 Sb., § 165 zákona č. 182/2006 Sb., § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 229 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., § 235 zákona č. 182/2006 Sb., § 237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 239 zákona č. 182/2006 Sb.

Pohledávku, která vznikla před rozhodnutím o úpadku a kterou je věřitel povinen přihlásit do insolvenčního řízení (chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka) nejpozději do uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené v rozhodnutí o úpadku, není dlužník (jako osoba s dispozičním oprávněním ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 písm. b/ insolvenčního zákona) oprávněn uspokojit před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, jestliže již nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. To platí bez zřetele k tomu, že šlo o pohledávku, která vznikla (až) po zahájení insolvenčního řízení a která v době do (účinnosti) rozhodnutí o úpadku dlužníka mohla být uspokojena proto, že šlo o právní jednání nutné ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování závodu v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti nebo ke splnění procesních sankcí (§ 111 odst. 2 insolvenčního zákona). 

Insolvenční řízení; pohledávka; neúčinnost právního úkonu; pojistné na zdravotní pojištění; úpadek; incidenční spory; odpůrčí žaloba; ochrana věřitelů; majetková podstata, § 111 zákona č. 182/2006 Sb., § 235 zákona č. 182/2006 Sb., § 239 zákona č. 182/2006 Sb., § 4 zákona č. 48/1997 Sb., § 5 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., § 6 zákona č. 48/1997 Sb., § 8 zákona č. 48/1997 Sb., § 9 zákona č. 48/1997 Sb., § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., § 5 zákona č. 592/1992 Sb.

Zúčtoval-li (budoucí) insolvenční dlužník svým zaměstnancům příjmy ze závislé činnosti (§ 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a odvedl-li (přímo) příslušné zdravotní pojišťovně pojistné na zdravotní pojištění, jehož plátci byli tito zaměstnanci, nešlo o plnění z majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka. 

Insolvence; incidenční spory; vyloučení věci; majetková podstata; náhradní peněžité plnění, § 159 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., § 225 zákona č. 182/2006 Sb., § 135b zákona č. 40/1964 Sb., § 1074 zákona č. 89/2012 Sb., § 1075 zákona č. 89/2012 Sb.

Vylučovací žalobou podle § 159 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona se lze úspěšně domoci i vyloučení náhradního peněžitého plnění dosaženého zpracováním věci sepsané do majetkové podstaty dlužníka. Jestliže movitá věc, která je předmětem vylučovací žaloby, zanikne zpracováním, lze pokračovat v excindačním řízení, vyplývá-li ze zákona, že okamžikem zpracování věci vzniklo žalobci (vylučovateli) vlastnické právo k věci vzniklé zpracováním; předmětem řízení je bez dalšího (bez nutnosti měnit žalobu) nová věc. V těch případech, kdy žalobci (vylučovateli) vzniklo (u věci nezpracované v dobré víře) časově omezené právo „volby výhodnějšího řešení“ (§ 1075 odst. 1 a 2 o. z.), lze v excindačním řízení pokračovat poté, co se na základě provedené volby nebo v důsledku jejího nevyužití vyjasnilo, že žalobci 

Náhrada při usmrcení; relutární náhrada; duševní útrapy; osoba blízká; bezpečnost a ochrana zdraví při práci; mezitímní rozsudek, § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., § 2902 zákona č. 89/2012 Sb., § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 30 odst. 1 písm. r) zákona č. 251/2005 Sb.

Při rozhodování o základu nároku na náhradu nemajetkové újmy druhotných obětí podle § 2959 o. z. mezitímním rozsudkem musí být vyřešeny všechny sporné otázky existence všech uplatněných nároků včetně promlčení, solidární povahy plnění při pluralitě účastníků i spoluzpůsobení si újmy poškozeným ve smyslu § 2918 o. z., kromě výše plnění. 

Spotřební daň; pojistné plnění; škodná událost; přeprava zboží; poškození zásilky, § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., § 8 zákona č. 353/2003 Sb., § 9 odst. 3) písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., čl. 23 vyhlášky č. 11/1975 Sb.

Spotřební daň je „jinou výlohou“ ve smyslu článku 23 odst. 4 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). 

Havarijní pojištění; nahodilá událost; pojistné plnění; zavinění; obecné ohrožení z nedbalosti, § 3 zákona č. 37/2004 Sb., § 4 zákona č. 140/1961 Sb., § 5 zákona č. 140/1961 Sb., § 15 zákona č. 40/2009 Sb., § 16 zákona č. 40/2009 Sb., § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.

Jednání pojistníka či pojištěného v případě havarijního pojištění vozidel může představovat úmyslné jednání vylučující nahodilost skutečnosti označené jako pojistná událost v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, a to i ve formě nepřímého úmyslu (např. poškození pojištěného vozidla vědomým porušením dopravních předpisů jízdou v provozu extrémně vysokou rychlostí za dalších mimořádných okolností dopravní nehody), byť byl pojistník či pojištěný v souvislosti s tímto jednáním shledán v trestním řízení vinným nedbalostním trestným činem, jehož objektem je život, zdraví nebo majetek třetích osob. 

Smír; pravomoc soudu; podmínky řízení; advokacie, § 28 zákona č. 85/1996 Sb., § 103 zákona č. 99/1963 Sb., § 104 zákona č. 99/1963 Sb.

Skutečnost, že sporu mezi advokáty nebo advokátními koncipienty nepředcházelo smírčí řízení podle § 28 zákona o advokacii, není důvodem k zastavení řízení o žalobě podle § 104 o. s. ř.; nejde o podmínku řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. 

Odpovědnost státu; nesprávný úřední postup; nezákonné rozhodnutí; náhrada škody; opatrovník; exekuce, § 8 zákona č. 82/1998 Sb., § 13 zákona č. 82/1998 Sb., § 29 zákona č. 99/1963 Sb., § 229 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb.

Nejde o nárok z titulu nesprávného úředního postupu, požaduje-li poškozený náhradu škody, jež mu měla vzniknout tím, že mu byl v rozporu se zněním § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, je-li tato škoda odvozována od zmenšení jmění v důsledku přijetí konečného pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, jež bylo vydáno v řízení zatíženém vytýkanou vadou; požadavek na náhradu škody tak bylo možno s úspěchem uplatnit jen z titulu nezákonného (konečného) rozhodnutí, tedy takového, které by bylo v předepsaném řízení zrušeno či změněno pro nezákonnost.