Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli; stát; organizační složky státu; koncepce „dělené subjektivity státu“, § 250 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., § 6 zák. č. 219/2000 Sb., § 257 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb.

Organizační složky státu vykonávající za stát práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů pouze obhospodařují majetek, který vlastní stát, a proto v důsledku zaviněného porušení povinností při plnění pracovních úkolů zaměstnance nebo v přímé souvislosti s ním může vzniknout újma na majetku (zmenšení majetku nebo zmaření očekávatelného zvýšení majetku) pouze státu a nikoliv organizační složce státu. Ke škodě, kterou by byl zaměstnanec povinen nahradit podle ustanovení § 250 zák. práce, proto může dojít pouze u státu, jestliže nastalo zmenšení jeho majetku nebo jestliže u něj nedošlo ke zvýšení (rozmnožení) majetku, které bylo možné - nebýt škodné události - s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat. 

Cena díla; obligatorní náležitosti smlouvy, § 631 zák. č. 40/1964 Sb., § 634 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.

V období od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 se zřetelem ke znění § 634 odst. 1 obč. zák. nebylo ujednání o výši ceny díla obligatorní náležitostí smlouvy o dílo. I bez takové dohody smlouva vznikla, bylo-li dosaženo dohody o předmětu smlouvy a o tom, že za provedení díla objednatel poskytne zhotoviteli odměnu (úplatu), aniž by musela být určena konkrétní částka. 

Vázanost soudním rozhodnutím; věcná příslušnost; mezinárodní příslušnost; prorogační doložka, čl. 22 odst. 1 nařízení č. 44/2001 čl. 23 odst. 1 nařízení č. 44/2001, § 104a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 104a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., § 104a odst. 7 zák. č. 99/1963 Sb., § 103 zák. č. 99/1963 Sb., § 104 zák. č. 99/1963 Sb. , § 451 zák. č. 40/1964 Sb., § 552 zák. č. 40/1964 Sb.

Z rozhodnutí vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti podle § 104a o. s. ř. nelze dovozovat, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc projednat a rozhodnout. Výklad doložky o volbě soudů určitého státu podle čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I za účelem určení sporů, které spadají do její působnosti, přísluší vnitrostátnímu soudu, před kterým je tato doložka uplatněna. 

Místní příslušnost soudu; insolvence; insolvenční řízení; insolvenční návrh; právnická osoba; sídlo; obchodní rejstřík; zapsané sídlo; skutečné sídlo, § 85 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., § 7b odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. § 137 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb.

Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku [jak je tomu (ve shodě s § 7b odst. 1 insolvenčního zákona), i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníkova věřitele proti dlužníku, který je právnickou osobou], vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z¨těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku. 

Insolvenční řízení; zkrácení věřitele; účinnost právního jednání, § 241 zák. č. 182/2006 Sb., § 41 zák. č. 40/1964 Sb.

Pro posouzení, zda dlužník „učinil“ zvýhodňující právní úkon ve lhůtě vymezené ustanovením § 241 odst. 4 insolvenčního zákona, je rozhodující okamžik, kdy právní úkon nabyl právní účinnosti (kdy nastaly jeho právní účinky), tedy okamžik, kdy projev vůle dlužníka skutečně vyvolal právní následky, které vedou ke zvýhodnění některého z jeho věřitelů (tím, že se mu dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu) [srov. § 241 odst. 1 insolvenčního zákona]. 

Náhrada škody; újma na zdraví; bolestné; ztížení společenského uplatnění; dědictví; nárok omezený na osobu poškozeného, § 1475 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 2009 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., § 3069 zák. č. 89/2012 Sb., § 3079 zák. č. 89/2012 Sb., § 579 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., § 107 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb.

Zemřel-li v době od 1. 1. 2014 poškozený, jenž utrpěl újmu na zdraví před tímto datem, stávají se součástí pozůstalosti (§ 1475 odst. 2 a § 3069 o. z.) nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které poškozený za svého života uplatnil u soudu. 

Adhezní řízení; náhrada škody; spoluzavinění; res iudicata, § 159a odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., § 229 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., § 441 zák. č. 40/1964 Sb., § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb.

Jestliže soud v trestním (adhezním) řízení nepřizná zcela uplatněný nárok na náhradu škody z jakéhokoliv důvodu, například s poukazem na spoluzavinění poškozeného, a se zbytkem nároku odkáže poškozeného (pozůstalé uplatňující nárok na odškodnění za usmrcení osoby blízké) na řízení ve věcech občanskoprávních, nejde v tomto rozsahu o věc pravomocně rozsouzenou a lze ji v občanskoprávním řízení znovu projednat, aniž by soud v občanskoprávním řízení byl vázán závěrem trestního soudu o spoluzavinění poškozeného. 

Informační povinnost; právo duševního vlastnictví; vymožení splnění informační povinnosti, § 3 odst. 2 zák. č. 221/2006 Sb.

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb. se aplikuje i na situaci, kdy se v samostatném řízení žalobce domáhá informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, poté, kdy bylo pravomocně ukončeno řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno toto právo duševního vlastnictví. 

Soudní prodej zástavy; účastenství; zástavní věřitel; zástavní dlužník; zastavení řízení, § 6 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., § 6 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., § 7 zák. č. 292/2013 Sb., § 354 zák. č. 292/2013 Sb., § 355 zák. č. 292/2013 Sb., § 358 zák. č. 292/2013 Sb., § 104 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., § 107a zák. č. 99/1963 Sb.

Skutečnost, že fyzická osoba, kterou navrhovatel v návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy označil jako zástavního dlužníka, zemřela před zahájením řízení o soudním prodeji zástavy, není důvodem k zastavení tohoto řízení. 

Procesní nástupnictví; řízení o výkon rozhodnutí, § 107a zák. č. 99/1963 Sb., § 256 zák. č. 99/1963 Sb., § 36 zák. č. 120/2001 Sb.

Při srovnání ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. na straně jedné a ustanovení § 256 odst. 1 o. s. ř. na straně druhé je významné, že podkladem pro rozhodnutí podle ustanovení § 256 odst. 1 o. s. ř. jsou výhradně listiny vydané nebo ověřené státním orgánem nebo notářem (ustanovení § 256 odst. 2 o. s. ř.), zatímco základna pro rozhodování o změně účastníků po zahájení řízení o výkon rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř. s takto formalizovaným požadavkem spjata není.