Ne bis in idem, pojistný podvod, přestupek, § 210 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 11 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Není porušením zásady ne bis in idem, a není tedy dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., pokud je pachatel, který v úmyslu vylákat plnění z pojištění úmyslně vyvolal pojistnou událost (dopravní nehodu), uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, ačkoliv byl v souvislosti s touto dopravní nehodou již předtím příslušným správním orgánem postižen za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spočívající v porušení § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona tím, že se řádně nevěnoval řízení motorového vozidla. 

Nutná obhajoba, vazební zasedání, výpověď obviněného, § 73f odst. 2 tr. ř. . (zákon č. 141/1961 Sb.), § 207 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 36 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

I. Podle § 207 odst. 2 tr. ř. lze v hlavním líčení přečíst protokol o výpovědi obviněného učiněné po náležitém poučení ve vazebním zasedání (§ 33 odst. 1, 2 a 5 tr. ř.), jemuž nebyl přítomen obhájce obviněného, neboť jeho účast ve vazebním zasedání není nutná (§ 73f odst. 2 tr. ř.). II. Počátek nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. se odvíjí od vzniku důvodně založeného podezření, že v projednávaném činu lze spatřovat trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. O tom je třeba obviněného v průběhu trestního stíhání neprodleně vyrozumět (např. ve smyslu § 160 odst. 6 tr. ř., § 190 odst. 2 tr. ř., případně § 225 odst. 2 tr. ř.) a zároveň jej vyzvat ke zvolení obhájce. Důvod takové změny musí vyplynout z výsledků provedeného dokazování, nemůže jím být jen přesvědčení obviněného, že na základě jeho výpovědi mělo dojít k jinému právnímu posouzení skutku, a tedy i ke vzniku důvodu nutné obhajoby. 

Adhezní řízení, zanedbání povinné výživy, § 43 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 44 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 228 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 196 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Rozhodnout o nároku na náhradu dlužného výživného jako majetkové škody, jež byla poškozenému způsobena, ve smyslu § 43 odst. 1 věty poslední tr. ř. lze podle § 228 odst. 1 tr. ř. (popř. i podle § 229 odst. 1, 2 tr. ř.) pouze za předpokladu, že o nároku na výživné dosud nebylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Bylo-li však o vyživovací povinnosti obviněného pro relevantní období páchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku již rozhodnuto, třeba i nepravomocně, v občanskoprávním řízení, představuje takové rozhodnutí překážku podání návrhu poškozeného na rozhodnutí o povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 44 odst. 3 tr. ř. 

Navazování nedovolených kontaktů s dítětem, § 193b tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku je předčasně dokonaným deliktem. Proto je trestně postižitelný již samotný návrh na setkání, který pachatel učinil dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů, jejichž výčet v tomto ustanovení je demonstrativní. Návrh na takové setkání může být učiněn jakýmkoliv způsobem, např. prostřednictvím informačních nebo komunikačních technologií, v listinné podobě či ústně. Provedeným dokazováním je třeba objasnit, který z trestných činů, na něž je v této skutkové podstatě odkazováno, pachatel v době učinění návrhu na setkání zamýšlel spáchat. 

Pokračování v trestném činu, rozhodnutí, řízení o odvolání, skutek, souběh (konkurence) trestných činů, výrok rozhodnutí, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, zpronevěra, § 206 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 254 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 116 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 12 odst. 12 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 120 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 258 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 125 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 138 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 254 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

I. Zakrývání vlastní zpronevěry peněz falšováním účetnictví vedeného týmž pachatelem je možno vyjádřit souběhem trestných činů zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Zpravidla půjde o vícečinný souběh, pokud zpronevěra předchází takovému falšování, není však vyloučen ani jednočinný souběh, jsou-li obě jednání vzájemně provázána natolik, že je nelze od sebe vzájemně oddělit. V takovém případě však lze škodu zásadně zohlednit jen v rámci ustanovení § 206 tr. zákoníku, neboť jen jednání spočívající v přisvojení si svěřené věci je příčinou vzniku škody. II. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o jednom 

Kuplířství, místní příslušnost, příslušnost soudu, § 18 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 189 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Místem spáchání trestného činu kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku z hlediska místní příslušnosti soudu (§ 18 odst. 1 tr. ř.) je místo, kde pachatel jiného přiměje, zjednává, najímá, láká nebo svádí k provozování prostituce, popřípadě místo, kde pachatel kořistí z prostituce provozované jiným, tedy kde z ní získává majetkový prospěch. Není jím však bez dalšího místo, kde byla prostituce prováděna. 

Porušení povinnosti při správě cizího majetku, stanovy občanského sdružení (spolku), smluvně převzatá povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, § 220 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 134 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Odpovědnost pachatele za hospodaření občanského sdružení (spolku) vymezená jeho stanovami je smluvně převzatou povinností opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, neboť stanovy lze považovat za smlouvu sui generis 

Nahrazení vazby peněžitou zárukou, § 73a odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 73a odst. 2 písm. a) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 73a odst. 5 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

K rozhodnutí podle § 73a odst. 1 tr. ř., že složená peněžitá záruka, jejíž přijetí bylo podle § 73a odst. 2 písm. a) tr. ř. státním zástupcem shledáno přípustným, se nepřijímá a obviněný se nepropouští z vazby na svobodu, protože v mezičase vyšly najevo nové skutečnosti odůvodňující např. rozšíření vazebních důvodů o koluzní vazbu podle § 67 písm. b) tr. ř., je v přípravném řízení příslušný soud (soudce). Státní zástupce v takovém případě ani nemůže rozhodnout podle § 73a odst. 5 tr. ř. o zrušení již složené peněžité záruky, neboť vydání takového rozhodnutí předpokládá, že obviněný se nenachází ve vazbě. 

Vyloučení soudce, § 30 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 31 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

Jestliže soud již rozhodl o opravném prostředku obviněného (např. o stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně o jeho vzetí do vazby), bylo tímto rozhodnutím řízení ve věci opravného prostředku ukončeno. Pokud obviněný poté podá námitku podjatosti vůči soudcům, kteří o tomto opravném prostředku rozhodovali, soud o této námitce nerozhoduje postupem podle § 31 tr. ř., ale obviněného jen vyrozumí, že námitku podjatosti podle § 30 tr. ř. nelze vznést proti soudcům (soudci), kteří ve věci již rozhodli. 

Evropský zatýkací rozkaz, § 205 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb.

Překážkou, pro kterou nelze rozhodnout o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu podle § 205 odst. 2 z. m. j. s., nemůže být skutečnost, že orgány vyžadujícího státu činné v trestním řízení dosud neučinily žádný pokus o kontakt s vyžádaným.