Odpověď na žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., evidovanou pod sp. zn. Zin 86/2016

R O Z H O D N U T Í
Nejvyšší soud jako povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Informační zákon“), rozhodl o žádosti Ing. M. D., (dále jen „žadatel“), ze dne 21. 6. 2016,
takto:

I. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 3 odst. 3 Informačního zákona se žádost Ing. M. D. částečně odmítá v bodech b), c), f), g), neboť se v těchto případech jedná o požadavek na vytváření nových informací, které nejsou zaznamenány na jakémkoli nosiči.

II. Podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 písm. Informačního zákona se žádost Ing. M. D. částečně odmítá ve druhé části bodu a), konkrétně požadavek na informaci, formulovaný jako: „Pokud se na základě judikatury dá doložit, že jde o porušení trestního zákoníku zneužitím funkce veřejné moci a účast na organizovaném zločinu, toto sdělte rovněž včetně předmětného rozhodnutí.“

III. Podle § 14 odst. 5 písm. d) Informačního zákona povinný subjekt poskytne informaci v bodech d), e) a rovněž v úvodní části bodu a) žádosti; v případě úvodní části bodu a), jde o část konkrétně specifikovanou jako: „Je dle judikatury dohledatelné právní tvrzení (v daném případě předsedy Ústavního soudu ČR ze dne 23. 5. 2016 č.j. SPR ÚS 294/16 doložené výše v odkazu), že pokud soudce vědomě nepravdivě uvede nějaký přírodovědný fakt (zde fakt, že konopí je chemický prekurzor), že i v případě vědomé a důkazy doložitelné nepravdy ve výroku soudce jde o svobodu právního názoru soudce?“.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 Informačního zákona obdržel dne 21. 6. 2016 žádost o poskytnutí informací, kterou eviduje pod sp. zn. Zin 86/2016. Jako žadatelé byli v původním textu žádosti označeni „zřizovatelé Edukativní konopné kliniky“, zastoupeni zmocněncem Ing. M. D. Vzhledem k tomu, že se povinnému subjektu nepodařilo vlastním šetřením ztotožnit označení „zřizovatelé Edukativní konopné kliniky“ s žádnými fyzickými ani právnickými osobami, vyzval dne 28. 6. 2016 Ing. M. D. k doplnění žádosti tak, aby obsahovala veškeré údaje vyžadované § 14 odst. 2 Informačního zákona.

K upřesnění žádosti došlo ze strany Ing. M. D. postupně dne 28. 6. 2016 a také dne 4. 7. 2016. Vzhledem k tomu, že Ing. M. D. nepředložil potřebné doklady, které by jej jednoznačně označovaly za zmocněnce „Edukativní konopné kliniky“ a zároveň nabídl soudu možnost, aby figuroval ve věci sp. zn. Zin 86/2016 sám coby žadatel - fyzická osoba, povinný subjekt od data upřesnění žádosti sp. zn. Zin 86/2016, tedy ode dne 4. 7. 2016, vede jako žadatele fyzickou osobu Ing. M. D.

Žádost sp. zn. Zin 86/2016 ze dne 21. 6. 2016 je nadepsána jako žádost v rámci Informačního zákona, přičemž je adresována přímo předsedovi Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavlu Šámalovi, Ph.D. Vzhledem k tomu, že podle § 20 odst. 5 Informačního zákona je předseda Nejvyššího soudu v agendě vyřizování žádostí o poskytnutí informací odvolacím orgánem druhého stupně povinného subjektu, vyřizuje žádost jako prvostupňový orgán povinného subjektu oddělení styku s veřejností Nejvyššího soudu, jmenovitě jeho vedoucí, pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona. Jeho pravomoc je založena čl. 32 Organizačního řádu Nejvyššího soudu.

K výroku I.:

Podle § 3 odst. 3 Informačního zákona „Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoli obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“

Žadatel se přitom v bodech b), c), f), g) žádosti sp. zn. Zin 86/2016 domáhá informací, které nejsou zaznamenány na žádném nosiči, když konkrétně oslovuje předsedu Nejvyššího soudu postupně takto:

„b) Je Vám z návrhu členů asociace Open Royal Academy na kárná řízení s určitostí známo, že soudci Nejvyššího a Ústavního soudu nejen z legislativy věděli, že pěstování konopí do 100m2/osobu a zpracování konopí k pokusnickým účelům bylo povoleno dle §§ 29 a 5, odst  5 zákona o návykových látkách od 1. 7. 2004 – 1. 4. 2013 bez jakékoliv licence a opětovně od 1. 4. 2013 bez oznámení do databáze TRIS bylo pokusnické bádání s konopím bez licence do 31. 12. 2013 nově limitováno konopím s obsahem do 0,3% THC a následně byl uvedený §§ 5, odst. 5 zákona o návykových látkách při novelizaci pokusnického bádání na zahradnické pěstování a zpracování konopí bez licence po prosazení zákona č. 50/2013 sb. konopí do lékáren bez notifikace do databáze TRIS oznámen do databáze TRIS, což explicitně dokládá důkaz technického předpisu vymahatelného při neoznámení dle mezinárodních úmluv?

c) Je vám, z návrhu na kárná řízení dále s určitostí známo, že soudci Nejvyššího a Ústavního soudu se také odmítali v usneseních zabývat nejen výše uvedenými závažnými pochybeními obecních a odvolacích soudů včetně záhadného až 90 % úbytku zkonfiskovaného majetku zřizovatelů Edukativní konopné kliniky a odsouzením jejího ředitele D. D. bez znalosti a obdržení textu obžaloby v odvolacím prvním řízení č.j. 2 T 104/2010 (č. j. 8 Tdo 1231/2011), ale dále také v dovoláních 6 Tdo 1493/2014 a 11 Tdo 181/2015 a celkem 6 ústavních stížnostech stěžovanou podjatostí a nevyloučením se soudkyně a státního zástupce OS a OSZ Prostějov a jejich nezákonnými pokutami D. D., tzn. pokutami od osob podezřelých ze závažných doložených zločinů nejen vůči rodině D. D., tzn. státním zástupcem I. Č. a soudkyní I. O. z OSZ a OS Prostějov. Je Vám to známo? Šlo o pokutu OS Prostějov 10.000 Kč č.j. 2 T 104/2010 za údajně zjevně nedůvodné dovolání Nejvyššímu soudu č. j. 8 Tdo 1231/2011 se závěrem nejvyššího soudu, že konopí je opravdu prekurzor etc. Je vám dále známo, že uvedení soudci NS a ÚS se odmítali rovněž zabývat daší nezákonnou pokutou 10.000 Kč na jaře 2011 od státního zástupce Mgr. Č. z OSZ Prostějov a 2012 od soudkyně Mgr. I. O. OS Prostějov D. D. za špatnou písemnou omluvu z výslechu na policii, kterou však senát Nejvyššího soudu dne 23. 2. 2012 v poslední větě rozsudku č. j. 3 Tz 1/2012 zakázal D. D. udělit, leč soudkyně OS Prostějov O. soudící všechny konopné kauzy D. D. a jeho manželky (cca 15 rozhodnutí) toto nerespektovala a zakazovala navíc při dovolání č.j. 11 Tdo 181/2015 toto rozhodnutí o udělené pokutě opětovně posuzovat Nejvyšším soudem, neboť odmítala nejvyššímu soudu předat spis o udělené pokutě dne 4.5.2012 č.j. 0Nt 820/2011. Je Vám toto známo?

f) Sdělte rovněž, zda je Vám známo, že soudkyně OS Praha 3 JUDr. M. P., která neměla s kauzami nevyšetřování spáchaných zločinů soudců a státních zástupců na OS a OSZ Prostějov a participujícími soudci odvolacích a dovolacích soudů nic společného, podala 4. 9. 2012 návrh na omezení právní způsobilosti D. D. po úspěšných tichých a mediálně nezčeřených změnách legislativy o právní argumentaci D. D. u Nejvyššího (rozhodnuto odmítnout odvolacím soudem o dovolacím soudem jako nedůvodné dne 27. 10. 2011 a nepodání předběžných otázek Soudnímu dvoru) a Ústavního soudu ČR (rozhodnuto odmítnout projednat jako zjevně nedůvodné dne 13. 4. 2012) Nečasovou prekurzorovou vládou dne 5. 1. 2012 (novela definice konopí pro trestní právo dle přílohy 1. A. 1. vyhlášky č. 455/2009 Sb. novelou č. 3/2012 Sb.), zástupci prekurzorové Sněmovny a Karlovy prekurzorovy univerzity dne 22. 2. 2012 (předložena Lucie Ferovi Sněmovny TOP 09 novela § 5, odst. 5 ZoNL zákonem č. 50/2013 Sb. měnící pokusnické bádání s konopím bez licence pouze s obsahem do 0,3% THC opětovně bez určení zákonného vzorku měření obsahu THC zda z celé rostliny, nebo vrcholníku či květu a samčí, nebo samičí rostliny nebo průměr a zda i po usušení, což EU norma vylučuje) a zástupci prekurzorového SUKLu a ministerstva zdravotnictví vlády TOP 09 a VV/Lidem, kteří vše zpečetili pro Soudní dvůr dne 21. 5. 2012 (notifikace změny § 5, odst. 5 a § 8 ZoNL zákonem č. 273/2013 Sb. do databáze TRIS), Soudkyně OS Prahy 3 P. podala návrh na omezení právní způsobilosti při nedokončení 5 (dnes 10) trestních a přestupkových řízení D. D. a z toho dnes již 5x v kategorii těžký zločin za pomoci bližnímu a sobě a své rodině při doložení tolika prospěchu a jednání dle §§ 28 a 31, odst. 1 trestního zákoníku včetně lékařké kazuistiky s fotodokumentací ne amputace končetin diabetické nohy po aplikaci cannabisterapie, což není tzv. marihuana z lékárny v krabičce po 5 nebo 10 gramech dle neoznámeného předpisu č. 50/2013 Sb. konopí do lékáren. Škody jsou jen u občanů ČR na tzv. diabetické noze rok po amputaci cca 5 miliard ročně bez bolestného a sociálního ohrožení/vyloučení jen na tratných zdravotnických nákladech dle studie Diabetologického centra v Praze a statistiky amputací dle ÚZIS.

g) Sdělte, zda je Vám známo, že soudci Nejvyššího a Ústavního soudu z dovolání D. D. a stížností D. D., R. D. a M. T. věděli, že členové asociace od roku 2009 více než 15 x marně žádali policejní ochranu, podávali nešetřené trestní podněty a opakovaně žádali Nejvyššího státního zástupce o vydání pokynu obecné povahy pro registrované pěstitele konopí a veděli nejen, že konopí není prekurzor, ale znali také ze soudně znaleckých analýz Ústavu Soudního lékařství FNOL, že o konopí může být až 100 násobně jinak koncentrované na určité látky a stejně tak odlišný je poměr určitých látek /sledovány kanabinoidy CBD, THC a CBN.“

Odborná komentářová literatura přitom vysloveně uvádí (srovnej Furek,  A., Rothanzl,  L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím a předpisy související, Komentář, 2 aktualizované a rozšířené vydání, Linde Praha 2012, str. 168, bod 4) „Z druhého zákonného požadavku, aby informace byla zaznamenána, vyplývá, že informační povinnost se může vztahovat pouze k informacím reálně existujícím, neboť informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím musí splnit oba znaky, tedy musí se jednat o „obsah nebo jeho část“, který je určitým způsobem „zaznamenán“ tj. zachycen tak, aby mohl být kdykoli v identické podobě znovu zjištěn (použit, sdělen, apod.) Pokud určitá skutečnost sice nastala (informace vznikla), ale vůbec nebyla zaznamenána (např. z ústního jednání se nepořizoval žádný záznam) nebo pokud určitá informace vůbec nikdy neexistovala (např. žádné jednání, z něhož je žadatelem požadován záznam, neproběhlo), je samozřejmé, že požadavek na poskytnutí této informace nemůže být uspokojen (tomu ostatně odpovídá i ustanovení § 2 odst. 4, jež z povinnosti poskytovat informace vyjímá právě vytváření nových informací). Oproti obecnému vnímání pojmu informace je tedy zákonné pojetí užší, neboť informací je pouze to, co skutečně zaznamenaným způsobem existuje a nikoli jakýkoli myslitelný údaj…“.

Nejvyšší soud má za to, že domáhat se odpovědí na dotazy, které jsou formulovány v rámci bodů b), c), f), g) žádosti sp. zn. Zin 86/2016 nelze v intencích Informačního zákona. Žadatel se totiž domáhá informací, které jsou duševního charakteru (vědomosti, myšlenky) a nejsou tudíž zaznamenány na žádném z nosičů, které uvádí § 3 odst. 3 Informačního zákona. Povinný subjekt má za to, že Informační zákon nemá sloužit a neslouží k zjišťování a poskytování takového druhu nezhmotněných informací. V konečném důsledku by se jednalo o vytváření nových informací, což podle § 2 odst. 4 Informačního zákona povinný subjekt činit nemusí.

K výroku II.:

Podle § 2 odst. 4 Informačního zákona „Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací“. Požadavek na informaci, formulovaný jako: „Pokud se na základě judikatury dá doložit, že jde o porušení trestního zákoníku zneužitím funkce veřejné moci a účast na organizovaném zločinu, toto sdělte rovněž včetně předmětného rozhodnutí.“, je přitom jednoznačně dotazem na právní názor povinného subjektu, doplněný žádostí o právní analýzu a rešerši.

Odborná literatura k takovým a obdobným typům žádostí o poskytnutí informací v režimu Informačního zákona doslova uvádí (srovnej Furek, A., Rothanzl, L.: Zákon o svobodném přístupu k informacím a předpisy související, Komentář, 2 aktualizované a rozšířené vydání, Linde Praha 2012, str. 145): „Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím bylo do Informačního zákona včleněno zákonem č. 61/2006 Sb. V důvodové zprávě k této novele se uvádí: …režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v té souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpravování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu…“

K výroku III.:
Informace požadovaná v bodě d) žádosti sp. zn. Zin 86/2016 z 21. 6. 2016:
- Senát 8 Tdo 1231/2011 zasedal ve složení JUDr. Milada Šámalová (předsedkyně senátu), JUDr. Věra Kůrková, JUDr. Jan Bláha.
- Senát 6 Tdo 1493/2014 zasedal ve složení JUDr. Jan Engelmann (předseda senátu), JUDr. Ivo Kouřil, JUDr. Vladimír Veselý.
- Senát 11 Tdo 181/2015 zasedal ve složení JUDr. Antonín Draštík (předseda senátu), JUDr. Karel Hasch, JUDr. Stanislav Rizman.
- Senát 6 Tdo 323/2016 zasedal ve složení JUDr. Jan Engelmann (předseda senátu), JUDr. Marta Ondrušová, JUDr. Ivo Kouřil.

Informace požadovaná v bodě e) žádosti sp. zn. Zin 86/2016 z 21. 6. 2016:
- Ve věci 3 Tz 1/2012 rozhodovali soudci JUDr. Petr Šabata, JUDr. Vladimír Jurka a JUDr. Eduard Teschler, tedy žádný ze soudců zmíněných výše, coby členů senátů 6 Tdo 323/2016, 6 Tdo 1493/2014, 8 Tdo 1231/2011 a 11 Tdo 181/2015.

Informace požadovaná v úvodu bodu a) žádosti sp. zn. Zin 86/2016 z 21. 6. 2016:
Jde-li o dotaz, formulovaný doslova takto: „Je dle judikatury dohledatelné právní tvrzení (v daném případě předsedy Ústavního soudu ČR ze dne 23. 5. 2016 č.j. SPR ÚS 294/16 doložené výše v odkazu), že pokud soudce vědomě nepravdivě uvede nějaký přírodovědný fakt (zde fakt, že konopí je chemický prekurzor), že i v případě vědomé a důkazy doložitelné nepravdy ve výroku soudce jde o svobodu právního názoru soudce?“, pak nelze takové právní tvrzení dohledat, neboť při formulaci otázky došlo jednoznačně ke zkreslení části odůvodnění, publikovaného pod sp. zn. Pl.ÚS 18/06, ze dne 30. 5. 2006. Správné znění je: „Právní názor soudce Ústavního soudu vyslovený při projednávání a rozhodování v obdobné věci, jakož i odborný právní názor na souladnost podústavního právního předpisu s ústavním pořádkem, byť veřejně vyslovený, nemůže být důvodem zavdávajícím pochybnost o nepodjatosti soudce pro poměr k věci, neboť je na straně jedné povinností soudce zaujímat právní stanoviska v rozhodnutích, jimiž promlouvá, na straně druhé jeho právem plynoucím ze svobody projevu a vědeckého bádání a z principu demokratického právního státu účastnit se diskuse o věcech veřejných, samozřejmě za předpokladu, že tak činí způsobem a formou nesnižující důvěru v soudnictví a důstojnost soudcovské funkce.“


Poučení:
Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace (výrok I. a II.) lze podle § 16 odst. 1 Informačního zákona ve spojení s § 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád podat odvolání, které se podává u povinného subjektu do 15 ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O odvolání rozhoduje předseda Nejvyššího soudu.

Při nesouhlasu se způsobem, popřípadě rozsahem, poskytnutí informace (výrok III.), je možné podle § 16a odst. 1 Informačního zákona podat stížnost do 30 dnů od doručení této informace. Stížnost se podává k povinnému subjektu, který informaci poskytl, rozhoduje o ní předseda Nejvyššího soudu.


Mgr. Petr Tomíček, vedoucí oddělení styku s veřejností
pověřený poskytováním informací podle Informačního zákona