Právní věty rozhodnutí, schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 9. června 2021

Přihláška pohledávky, Zástavní právo, § 167 IZ., § 173 odst. 1 IZ., § 183 odst. 1 IZ., § 185 IZ., § 205 odst. 4 IZ., § 239 odst. 4 IZ.

Jestliže se věc zatížená zástavním právem stala součástí majetkové podstaty dlužníka coby plnění z neúčinného právního jednání dlužníka (§ 205 odst. 4, § 239 odst. 4 věta první insolvenčního zákona) až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, je zástavní věřitel oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (coby zástavního dlužníka) zajištěnou „zástavní“ (peněžitou) pohledávku nejpozději ve lhůtě k tomu určené výzvou insolvenčního soudu; to platí bez zřetele k tomu, že věřitel nevyužil možnosti včas přihlásit do insolvenčního řízení (jako nezajištěnou) osobní pohledávku vůči dlužníku, k jejímuž zajištění bylo zřízeno předmětné zástavní právo.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2020, sen. zn. 29 NSČR 35/2019)



Stavba, Předkupní právo, § 3054 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01. 01. 2014, § 3055 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01. 01. 2014, § 3056 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01. 01. 2014, § 3059 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01. 01. 2014

Mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, na kterém je převážná část stavby, je založeno zákonné předkupní právo podle § 3059 o. z. ve spojení s § 3056 odst. 1 o. z., a to bez ohledu na to, zda vzhledem k přesahům stavby na další pozemky budou splněny podmínky pro použití ustanovení o přestavku.

Zákonné předkupní právo náleží i spoluvlastníkům pozemku, na němž se nachází převážná část stavby jiného vlastníka, a opačně spoluvlastníkům stavby ve vztahu k pozemku, na kterém se stavba svou převážnou částí nachází.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1952/2019)



Příslušnost soudu místní, Ochrana osobnosti, § 87 písm. b) o. s. ř.

Ve sporu o zadostiučinění za zásah do cti, vážnosti a důstojnosti zasláním nepravdivých informací elektronickou poštou je podle § 87 písm. b) o. s. ř. místně příslušným i soud, v jehož obvodu má žalobce v době zásahu bydliště (§ 80 o. z. a § 85 odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2669/2020)



Odvolání, Započtení pohledávky, Koncentrace řízení, § 97 o. s. ř., § 98 o. s. ř., § 205a písm. f) o. s. ř., § 211a o. s. ř., § 212a odst. 3 o. s. ř.

Žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f/ o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky.

Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce, proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 o. s. ř.), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a o. s. ř.), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 01. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020)



Náhrada při poškození věci, Cena věci (o. z.), Přípustnost dovolání, § 2969 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb., § 4 předpisu č. 89/2012 Sb., § 237 předpisu č. 99/1963 Sb.

Ve sporu o náhradu škody při určení obvyklé ceny vozidla pořízeného v zahraničí, které je v místě a čase dopravní nehody svým typem či konstrukcí neobvyklé a v České republice se neobchoduje, je třeba zohlednit též možnosti přilehlého zahraničního trhu, funguje-li reálně přeshraniční obchod tohoto typu a je-li pro poškozeného dostupný či obvyklý, není-li nákup tímto způsobem spojen se zjevně neúčelnými či účelově nadhodnocenými náklady.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2679/2019)



Insolvence, Oddlužení, Splátkový kalendář, Poctivost (o. z.), Žaloba, Zpětná účinnost právních předpisů, Úpadek, § 389 IZ., § 390 odst. 3 IZ., § 395 IZ., § 396 IZ., § 397 IZ., § 405 IZ., § 8 o. z.

Nesouhlas věřitele s řešením úpadku dlužníka oddlužením (§ 389 insolvenčního zákona) není zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.), jen proto, že jeho důsledkem je zastavení insolvenčního řízení z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Jestliže usnesení o povolení oddlužení nabylo účinků i právní moci před 24. 4. 2020, je pro pozdější rozhodnutí o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (§ 397 odst. 1 insolvenčního zákona) rozhodné ustanovení § 389 insolvenčního zákona ve znění účinném před uvedeným datem.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sen. zn. 29 NSČR 114/2019)



Zastavení řízení, Insolvenční řízení, Právní osobnost (o. z.), Dlužník, Manželství, Společné jmění manželů, Účastníci řízení, Oddlužení, Splátkový kalendář, § 7 IZ., § 394a IZ., § 103 o. s. ř., § 107 o. s. ř., § 389 odst. 1 písm. b) IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 389 odst. 2 písm. a) IZ. ve znění do 30. 06. 2017, § 23 o. z., § 19 o. s. ř., § 142 písm. b) IZ., § 398 odst. 3 IZ.

Skutečnost, že za trvání oddlužení (výlučně) plněním splátkového kalendáře zemřel jeden z manželů, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení (§ 394a insolvenčního zákona), není důvodem pro zastavení insolvenčního řízení (§ 142 písm. b/ insolvenčního zákona) ve vztahu k žádnému z nich.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sen. zn. 29 NSČR 4/2020)



Reorganizace, Poctivost (o. z.), Žaloba pro zmatečnost, § 148 IZ., § 149 IZ., § 150 IZ., § 152 IZ., § 325 IZ., § 326 odst. 1 písm. a) IZ., § 235h odst. 2 o. s. ř., § 51 IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 52 IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 96 odst. 2 IZ. ve znění od 01. 01. 2014, § 48 odst. 2 IZ., § 318 IZ.

Zkoumat, zda lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení reorganizace je sledován nepoctivý záměr, má pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku u objektivně přípustné reorganizace (§ 316 odst. 4 insolvenčního zákona) význam tehdy, jestliže schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku nerozhodne (nepřijme rozhodnutí o způsobu řešení úpadku reorganizací ani konkursem). Jen v takovém případě může insolvenční soud zamítnout návrh na povolení reorganizace podle § 326 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro nepoctivý záměr navrhovatele.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.  11. 2020, sen. zn. 29 NSČR 55/2019, 29 NSČR 111/2019, 29 NSČR 141/2019)



Ochrana osobnosti, Náhrada při újmě na přirozených právech člověka (o. z.), Právo na informace, Právo na soukromý a rodinný život, § 81 o. z., § 82 o. z., § 2951 odst. 2 o. z., § 2956 o. z.

Preventivně-sankční funkce peněžité náhrady nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do osobnostních práv informačním médiem se může uplatnit pouze v rámci funkce kompenzačně-satisfakční; důvodem pro stanovení podstatně vyšší náhrady tato funkce sama o sobě není.

Jestliže dehonestující, nepravdivé či indiskrétní informace ze svých internetových stránek odstraní ten, kdo je na ně umístil (provozovatel zdrojové webové stránky), splní tím svou povinnost zdržet se závadného jednání.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 27/2020)



Smluvní pokuta, Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ], Pracovněprávní vztahy, Analogie legis, § 19 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 25.11.2015 do 31.12.2016, § 346d odst. 7 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 25.11.2015 do 31.12.2016, § 346e předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 25.11.2015 do 31.12.2016, § 1a odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 25.11.2015 do 31.12.2016, § 2048 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění do 29. 12. 2016

V pracovněprávních vztazích smí smluvní pokuta utvrdit jen závazek zaměstnance z konkurenční doložky sjednané ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce o tom, že se zaměstnanec po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu. Ujednání smluvní pokuty k utvrzení jiných závazků zaměstnance a zaměstnavatele je zakázáno ustanovením § 346d odst. 7 zák. práce; ke smluvní pokutě sjednané v rozporu s tímto zákazem se nepřihlíží (§ 346e zák. práce).

Ustanovení § 19 odst. 3 zák. práce, které určuje, že neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám, se analogicky aplikuje též na zdánlivá (nicotná) pracovněprávní jednání. Tuto zásadu však nelze vykládat tak, že zaměstnanec může z neplatného nebo zdánlivého právního jednání požadovat plnění (které mu dosud nebylo poskytnuto), i když jeho neplatnost (zdánlivost) nezpůsobil výlučně sám.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4451/2018)



Odpovědnost státu za škodu, Promlčení, § 243d odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb., § 35 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb., § 26 předpisu č. 82/1998 Sb., § 648 předpisu č. 89/2012 Sb., § 652 předpisu č. 89/2012 Sb.

Předběžné projednání nároku podle § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) není řízením před orgánem veřejné moci ve smyslu § 648 o. z.; pravidlo o prodloužení promlčecí lhůty podle § 652 o. z. se proto v takovém případě nepoužije.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 07. 07. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1776/2020)



Lhůta procesní [ Lhůty ], Koncentrace řízení, § 55 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, § 118b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, § 243e odst. 1 o. s. ř., § 243e odst. 2 o. s. ř.

Soud není omezen v maximální délce lhůty podle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. a ve vztahu ke lhůtě může předseda senátu reagovat na specifické okolnosti věci a na vývoj prvního jednání. Stanovení lhůty delší než 30 dnů by však mělo být spíše výjimečné a řádně odůvodněné okolnostmi konkrétního případu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2189/2019)



Smlouva o dílo, Odstoupení od smlouvy, § 2593 o. z., § 2004 odst. 1 o. z., § 2004 odst. 2 o. z., § 2005 odst. 1 o. z., § 2586 o. z., § 2604 o. z., § 2606 o. z., § 2610 odst. 1 o. z.

Objednatel může podle ustanovení § 2593 o. z. částečně odstoupit od smlouvy o dílo, lze-li k té části plnění zhotovitele, od něhož odstupuje, přiřadit ve shodě s předchozí projevenou vůlí smluvních stran ekvivalent protiplnění objednatele.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018)



Rozhodčí řízení, Podjatost, § 8 předpisu č. 216/1994 Sb., § 31 písm. c) předpisu č. 216/1994 Sb., § 33 předpisu č. 216/1991 Sb., § 12 předpisu č. 216/1994 Sb.

Skutečnost, že věc projednal a rozhodl vyloučený rozhodce, je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) zákona č. 216/1994 Sb.

V případě, že strana rozhodčího řízení o okolnostech vyloučení rozhodce nevěděla, a nemohla je proto v rozhodčím řízení uplatnit, soud rozhodčí nález zruší.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1337/2019)