Církev; náboženská společnost; majetková křivda; zmírnění křivd; restituce; naturální restituce; územně plánovací dokumentace; pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury; výzva k vydání majetku; výzva k vydání věci; výzva k 0vydání nemovitosti; vydání věci in natura, § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., § 4 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., §5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 428/2012 Sb., § 12 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., § 2 odst. 1 písm. k) bod 1. zákona č. 183/2006 Sb., § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb.

23. 12. 2020

Za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury) se z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného
v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné.


(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 164/2020, ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.164.2020.1)

Anotace:
Soud prvního stupně vydal žalobkyni (římskokatolická farnost) z vlastnictví České republiky příslušné (jí požadované) pozemky, přičemž vyšel ze zjištění, že žalobkyně je církevní právnickou osobou (právnickou osobou Církve římskokatolické evidovanou podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, ve znění pozdějších předpisů) ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), a u osoby povinné [§ 4 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.] podala výzvu k vydání majetku, jež zahrnovala i předmětné pozemky.

Pozemky byly žalobkyni odňaty způsobem uvedeným v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Povinná osoba odmítla se žalobkyní dohodu o vydání předmětných pozemků uzavřít, neboť z listinných důkazů se podávalo, že pozemky jsou ve schválené územně plánovací dokumentaci určeny k vybudování veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury. Soud prvního stupně dovodil, že u některých dotčených pozemků není z mapových podkladů zřejmé, v jakém rozsahu budou veřejně prospěšnou stavbou zasaženy, některé měly být dotčeny pouze částečně a některé měly být veřejně prospěšnou stavbou nezasažené vůbec, a proto rozhodl, že vydání vybraných pozemků žalobkyni nic nebrání. Z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. a výlukový důvod v citovaném ustanovení upravený neshledal naplněný ve vztahu k některým vybraným pozemkům. Uvedený závěr přijal navzdory tomu, že předmětné pozemky jsou územně plánovací dokumentací určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. k) bod 1. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 183/2006 Sb.“), a že podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. by bylo možné vlastnické právo k předmětným pozemkům odejmout (vyvlastnit).

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť vycházeje zcela ze skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl, pokud jde o splnění podmínek pro uplatnění výlukového důvodu upraveného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., jimiž se soud prvního stupně explicitně zabýval, k odlišnému právnímu závěru. Právní účinky citovaného ustanovení bránící naturální restituci církevního majetku do poměrů projednávané věci dopadají, což odvolací soud argumentačně podpořil odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 183/2006 Sb. a obsáhlým výkladem o smyslu a účelu územně plánovací dokumentace, u níž se v zásadě nepočítá s tím, že v ní bude určeno konkrétní umístění stavby či zařízení v území. Není proto možné vyloučit ani situace, kdy výlukový důvod uvedený v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. bude dán tehdy, kdy vlastní těleso stavby dopravní či technické infrastruktury na pozemcích určených k tomu územně plánovací dokumentací vybudováno nebude. Odvolací soud rovněž nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně, že k vybudování dané veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury by postačovalo omezit vlastníka stavbou dotčených pozemků zřízením věcného břemene. V této souvislosti připomněl rozhodující hledisko pro určení omezení či odejmutí vlastnického práva, jímž je reálná možnost oprávněné osoby k pozemku či jeho části dotčené stavbou po jejím vydání realizovat vlastnické právo či nikoliv.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že k posouzení problematiky výlukového důvodu podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. je třeba vycházet ze schválené územně plánovací dokumentace platné k okamžiku učinění výzvy k vydání nemovitosti. Promítnutí tohoto závěru do poměrů projednávané věci jej přivedlo ke konkluzi, že vydání předmětných pozemků žalobkyni nic nebrání, neboť k okamžiku doručení výzvy povinné osobě nebyla ve schválené územně plánovací dokumentace veřejně prospěšné stavba dopravní infrastruktury vymezena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání účastnice řízení s tím, že uplatnila dovolací důvod upravený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci při aplikaci ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Zejména namítla, že odvolací soud rozhodl v rozporu se závěrem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, v němž dovolací soud uzavřel, že přípustnost vyvlastnění pozemků je třeba posuzovat podle stavu v době vydání rozhodnutí pozemkového úřadu a nikoliv k datu uplatnění výzvy k vydání majetku, jak učinil odvolací soud.

Nejvyšší soud se tak v mezích podaného dovolání zabýval posouzením problematiky výlukového důvodu uvedeného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., tedy určením rozhodného okamžiku, k němuž se z hlediska naplnění tohoto výlukového důvodu posuzuje stav (obsah) schválené územně plánovací dokumentace vymezující veřejně prospěšnou stavbu dopravní (či technické) infrastruktury.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. 11. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 98/2020).