Exekuce; prodej nemovité věci; veřejná dražba; rozdělení společné věci; vypořádání spoluvlastnictví; spoluvlastnický podíl; souběžně probíhající výkon rozhodnutí, § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., § 348 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., zákon č. 119/2001 Sb.

11. 5. 2021

Zahájení a provedení exekuce prodejem nemovité věci po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nařízením jejího prodeje nebrání dříve zahájená exekuce prodejem spoluvlastnického podílu na této nemovité věci. Provedení exekuce prodejem nemovité věci má v takovém případě přednost; postup podle zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, se neuplatní.

Prodejem věci ve veřejné dražbě ve smyslu ustanovení § 1147 o. z. se rozumí též postup podle § 348 o. s. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020, ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1961.2020.1)

Anotace:
K návrhu oprávněné byl na základě pověření soudu prvního stupně soudní exekutor pověřen vedením exekuce podle rozsudku téhož soudu, kterým bylo zrušeno spoluvlastnictví oprávněné a povinného k nemovitým věcem, a byl nařízen jejich prodej s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi oprávněnou a povinného každému jednou polovinou. Usnesením soudního exekutora pak byl vydražiteli udělen příklep na předmětných nemovitých věcech za nejvyšší podání a stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání. Povinnému pak bylo uloženo, aby vydražené nemovité věci vyklidil nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li později.

Proti usnesení soudního exekutora brojil povinný podaným odvoláním. Odvolací soud změnil usnesení soudního exekutora tak, že vydražiteli se příklep neuděluje a žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o udělení příklepu před soudním exekutorem ani na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že na spoluvlastnický podíl povinného na předmětných nemovitých věcech jsou vedeny další, dříve zahájené exekuce, jednalo se podle odvolacího soudu o skutečnost, která brání provedení exekuce v projednávané věci, protože by mohlo dojít k poškození věřitelů v předcházejících exekucích. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tak odvolací soud dospěl k závěru, že v pořadí další výkon rozhodnutí prodejem téže nemovité věci musí být v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), zastaven.

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, ve kterém namítala, že odvolací soud se v otázce použití zákona č. 119/2001 Sb., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť chybně dovodil, že nepoužije-li se v daném případě zákon č. 119/2001 Sb., je třeba exekuci vedenou za účelem prodeje společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky zastavit.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 4. 2021, publikováno ve sbírce pod č. 32/2021)