Insolvenční správce; odměna; náklady; přezkum přihlášek pohledávek; zpeněžování; majetková podstata dlužníka; rozdělení výtěžku, § 38 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., § 313 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.

7. 4. 2021

Bez ohledu na konečnou výši výtěžku zpeněžení má insolvenční správce při zpeněžení majetku v konkursu jednak nárok na odměnu ve výši nejméně 45.000 Kč (dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jednak („dále“) nárok na odměnu ve výši 1.000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky (do limitu 1.000.000 Kč) [§ 2a vyhlášky]. V těch případech, kdy ke zpeněžení majetku vůbec nedojde, platí, že podle ustanovení § 1 této vyhlášky nevznikl insolvenčnímu správci nárok na odměnu za zpeněžování. Jestliže insolvenční správce v takovém insolvenčním řízení nepřezkoumal žádnou přihlášku, lze jeho odměnu určit jen podle § 5 vyhlášky. Insolvenční správce, který v takovém insolvenčním řízení přezkoumal alespoň jednu přihlášku, má nárok na odměnu minimálně ve výši 45.000 Kč (§ 2a poslední věta vyhlášky). Úprava obsažená v ustanovení § 2a poslední věty vyhlášky (však) není „doplněním“ odměny určené podle § 1 odst. 5 vyhlášky.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, sen. zn. 29 NSCR 122/2018; ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.122.2018.1 )

Anotace:
Insolvenční soud svým usnesením určil insolvenčnímu správci dlužníka odměnu ve výši 54 450 Kč včetně daně z přidané hodnoty a přiznal mu náhradu hotových výdajů ve výši 369 Kč. V insolvenčním řízení nebylo ničeho zpeněženo a příjmy majetkové podstaty byly nulové. Insolvenční soud vycházel z ustanovení § 38 insolvenčního zákona a § 1 § a 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., přičemž dospěl k závěru, že odměna, kterou insolvenční správce uplatnil v konečné zprávě (108 900 Kč), nebyla opodstatněná, neboť v dané věci nebylo dosaženo žádného výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu ani výtěžku zpeněžení určeného k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Insolvenční soud uvedl, že v takovém případě se při určení odměny insolvenčního správce postupuje podle § 2a poslední věty vyhlášky.

K odvolání insolvenčního správce odvolací soud svým usnesením usnesení insolvenčního soudu potvrdil a konstatoval, že v situaci, kdy nedošlo ke zpeněžení, ale byly přezkoumány přihlášky pohledávek (celkem se jednalo o 10 přihlášek), naležela insolvenčnímu správci odměna podle § 2a poslední věty vyhlášky.

Nejvyšší soud se na základě insolvenčním správcem podaném dovolání musel vypořádat s otázkou posouzení nároku insolvenčního správce na odměnu stanovenou podle vyhlášky č. 313/2007 Sb.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 2. 2021, publikováno ve sbírce pod č. 30/2021)