Náhrada nemajetkové újmy; moderační právo soudu; moderace náhrady škody soudem; spolu způsobení si újmy poškozeným; spoluúčast poškozeného na škodě, § 2918 zák. č. 89/2012 Sb., § 2953 zák. č. 89/2012 Sb., § 2958 zák. č. 89/2012 Sb.

20. 11. 2020

Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě vychází z toho, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně.

Moderační (zmírňovací) právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Moderace se v případě náhrady (odčinění) nemajetkové újmy může uplatnit jen velmi omezeně.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019, ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2216.2019.1)

Anotace:
Skutkový stav sledované věci lze popsat (zjednodušeně) tak (jak jej zjistil soud prvního stupně), že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 23. 2. 2014 v restauračním zařízení k slovní potyčce, přičemž žalobce vulgárně nadával třetí osobě. Konflikt vyvrcholil tím, že žalovaný fyzicky napadl žalobce a začal se s ním prát. Při rvačce žalobce utrpěl újmu na zdraví.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (mimo jiné) ohledně přiznání náhrady nemajetkové újmy na zdraví žalobci (poškozenému) ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), aniž by (stejně jako soud prvního stupně) shledal jakékoliv okolnosti na straně poškozeného žalobce pro aplikaci ustanovení § 2918 o. z. či § 2953 o. z.

Soudy neuvěřily tvrzení žalovaného, že žalobce útok vyprovokoval. Naopak vyhodnotily chování žalobce tak, že se snažil konfliktu vyhnout, přičemž právě žalovaný svým chováním přispěl k pokračování slovního konfliktu. Ze strany žalobce nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání, které k pokračování konfliktu vybízelo. Slovní konflikt mezi žalobcem a třetí osobou, ani vulgární výrazy, které žalobce této třetí osobě adresoval, nebyly omluvitelným důvodem k tomu, aby žalovaný žalobce fyzicky napadl, a nejsou příčinou újmy, která žalobci vznikla. Žalovanému a třetí osobě nic nebránilo se slovním útokům žalobce vyhnout. Tvrzení žalovaného, že fyzickým napadením žalobce chtěl chránit (verbálně atakovanou) třetí osobu, považovaly soudy za účelové. Byli to právě žalovaný a třetí osoba, kteří vyhledali přímou společnost žalobce přesto, že žalobce třetí osobu dříve slovně napadal. Jako důvod ke snížení náhrady nemajetkové újmy nevyhodnotily soudy ani osobní a majetkové poměry účastníků, které nebyly zásadně rozdílné.

Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání musel vypořádat s řešením otázky, zda jsou dány předpoklady pro snížení náhrady nemajetkové újmy na zdraví podle míry spoluúčasti žalobce (poškozeného) na vzniku újmy podle § 2918 o. z., anebo z důvodů zvláštního zřetele hodných podle § 2953 o. z.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 9. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 83/2020).