Náhrada při usmrcení; relutární náhrada; duševní útrapy; osoba blízká; bezpečnost a ochrana zdraví při práci; mezitímní rozsudek, § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., § 2902 zákona č. 89/2012 Sb., § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., § 152 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 30 odst. 1 písm. r) zákona č. 251/2005 Sb.

7. 4. 2021

Při rozhodování o základu nároku na náhradu nemajetkové újmy druhotných obětí podle § 2959 o. z. mezitímním rozsudkem musí být vyřešeny všechny sporné otázky existence všech uplatněných nároků včetně promlčení, solidární povahy plnění při pluralitě účastníků i spoluzpůsobení si újmy poškozeným ve smyslu § 2918 o. z., kromě výše plnění.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3287/2019, ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3287.2019.1)

Anotace:
Soud prvního stupně rozhodl mezitímním rozsudkem, že žaloba poškozené, který jí uplatnila svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy za duševní útrapy způsobené žalovanou (zaměstnankyní bratra žalované) byla co do základu uplatněného nároku důvodnou. Rozhodovat o namítaném spoluzavinění újmy bratrem žalobkyně, který utrpěl smrtelná zranění a následně zemřel, přitom soud neměl za potřebné, když míra jeho zavinění se podle názoru soudu prvního stupně měla projevit až při stanovení výše peněžité kompenzace za způsobenou újmu, nikoliv však v závěru o tom, že byl dán základ nároku.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel přitom jak z učiněných skutkových zjištění, tak i z právních závěrů soudu prvního stupně, že žalovaná byla ve věci pasivně legitimována, neboť pracovněprávní odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem nevylučuje občanskoprávní odpovědnost jiného subjektu za škodu z téže škodné události. Odvolací soud uzavřel, že vyplývá-li z § 2951 o. z., že i nadále není primárním zadostiuč iněním relutární náhrada, nelze s ohledem na to, že nemajetková újma je sui generis, spoluzavinění hodnotit již v samotném základu nároku, a pro vydání mezitímního rozsudku ve věcech ochrany osobnosti proto postačí závěr, že došlo k neoprávněnému zásahu a kdo za něj odpovídá.

Nejvyšší soud shledal podané dovolání přípustným podle pro posouzení otázky, zda v řízení o náhradu nemajetkové újmy druhotné oběti zahrnuje základ nároku, o němž je rozhodováno mezitímním rozsudkem, i posouzení spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 2. 2021, publikováno ve sbírce pod č. 24/2021)