Náhrada škody; nemajetková újma; pojištění odpovědnosti za škodu; pojištění vozidla; regresní nárok; bezdůvodné obohacení, § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., § 427 obč. zák., § 430 odst. 1 obč. zák., § 441 obč. zák.

12. 11. 2021

Právní vztahy, z nichž vyplývá právo poškozeného na pojistné plnění podle § 6 a § 24 zákona č. 168/1999 Sb. i postižní právo České kanceláře pojistitelů podle § 10 i § 24 odst. 9 tohoto zákona, se posuzují podle zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném k datu škodní události.

Vznikla-li škoda vlastníku (provozovateli) nepojištěného vozidla při provozu jeho vozidla, které řídila jiná osoba, jež také odpovídá za škodu, má vlastník právo na plnění z garančního fondu pouze v rozsahu nároku na náhradu škody na zdraví (včetně náhrady nákladů vynaložených na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a regresního nároku podle § 6 odst. 4 tohoto zákona), již může uplatnit vůči České kanceláři pojistitelů podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., avšak jen v rozsahu, v němž za škodu tato jiná osoba (řidič) odpovídá.

Poškozený provozovatel, jemuž vznikl podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. nárok na plnění z garančního fondu, ale současně podle § 24 odst. 9 téhož zákona povinnost nahradit toto plnění České kanceláři pojistitelů, nemá právo na výplatu plnění z garančního fondu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 171/2019, ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.171.2019.3)

Anotace:
Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal plnění z garančního fondu. V důsledku dopravní nehody utrpěl žalobce újmu na zdraví. Žalobce, jakožto provozovatel motocyklu, svou nedbalostí umožnil užití motocyklu třetí osobě tím, že se přivedl do stavu, kdy jí nebyl schopen v užití motocyklu zabránit. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je osobou bez pojištění odpovědnosti podle § 24 zákona č. 168/1999 Sb., která jako provozovatel motocyklu podle § 427 obč. zák. nese za škodu objektivní odpovědnost. Dovodil dále, že osoba, které má být poskytnuto plnění z garančního fondu, nemůže být totožná s osobou bez pojištění odpovědnosti, která za způsobenou škodu odpovídá. Soud prvního stupně proto uložil žalobci povinnost zaplatit žalované – České kanceláři pojistitelů částku odpovídající jejímu regresnímu nároku.

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Shrnul, že žalobce jakožto osoba bez pojištění odpovědnosti, která (spolu)zavinila dopravní nehodu, nemůže být současně poškozeným, kterému by podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. náleželo plnění z garančního fondu. Soudu prvního stupně přitakal i v tom, že žalobci plněním žalované vzniklo bezdůvodné obohacení.

Žalobce následně podal dovolání. Nejvyšší soud jej shledal přípustným pro řešení otázky, zda a za jakých podmínek má osoba bez pojištění odpovědnosti (provozovatel) v případě, že škoda byla způsobena jeho nepojištěným vozidlem, jež řídila jiná osoba, právo na plnění z garančního fondu podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., jestliže je současně povinna toto plnění České kanceláři pojistitelů nahradit podle § 24 odst. 9 tohoto zákona, a rovněž otázky, jaké znění zákona č. 168/1999 Sb. je rozhodné pro posouzení uplatněných nároků obou účastníků.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 10. 2021, publikováno ve sbírce pod č. 84/2021)