Neplatnost právního úkonu; rozhodčí řízení; rozhodčí doložka; majetkové spory; smlouva o půjčce; právní nástupnictví, § 39 zákona č. 40/1964 Sb., § 41 zákona č. 40/1964 Sb., § 7 zákona č. 216/1994 Sb.

29. 4. 2021

Týká-li se důvod neplatnosti toliko části rozhodčí doložky, již lze oddělit od zbytku rozhodčí doložky, je neplatná pouze (důvodem neplatnosti dotčená) část rozhodčí doložky.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 31 Cdo 3534/2019, ECLI:CZ:NS:2020:31.CDO.3534.2019.1)

Anotace:
Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zrušení rozhodčího nálezu. Žalobci namítali neplatnost smlouvy o půjčce, jejíž součástí byla rozhodčí doložka, neboť nebyla opatřena podpisy oprávněných osob. Námitku žalobců však měl soud prvního stupně za vyvrácenou zjištěními učiněnými znalcem v oboru písmoznalectví, podle nichž originály sporných podpisů jednatelů společnosti jsou jejich vlastnoručními podpisy.

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozhodčí nález zrušuje. Učinil tak poté, co doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že jestliže rozhodčí smlouva obsahuje ujednání, jímž strany určují počet i osoby rozhodců nebo stanoví způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, musí ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím rozhodcům vyhovovat § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě. Přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu nebo usnesení by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou, zda v případě posuzování platnosti rozhodčí doložky lze dospět k závěru o její částečné neplatnosti z hlediska ujednání o určení rozhodce ve smyslu § 41 obč. zák. Žalovaná totiž přiléhavě namítala neslučitelnost závěrů obsažených v rozhodnutích Nejvyššího soudu vedených např. pod sp. zn. 26 Cdo 2752/2015 na jedné straně a závěrů obsažených ve věcech vedených pod sp. zn. 20 Cdo 1330/2016 a sp. zn. 20 Cdo 4543/2017 na druhé straně, při řešení otázky, zda je neplatně sjednané ujednání o náhradních způsobech určení rozhodce oddělitelné od platného (primárního) ujednání upravujícího určení rozhodců (podle právní úpravy účinné do 31. 3. 2012).

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 22. 7. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 63/2020)