Odpovědnost státu; nesprávný úřední postup; nezákonné rozhodnutí; náhrada škody; opatrovník; exekuce, § 8 zákona č. 82/1998 Sb., § 13 zákona č. 82/1998 Sb., § 29 zákona č. 99/1963 Sb., § 229 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb.

24. 3. 2021

Nejde o nárok z titulu nesprávného úředního postupu, požaduje-li poškozený náhradu škody, jež mu měla vzniknout tím, že mu byl v rozporu se zněním § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, je-li tato škoda odvozována od zmenšení jmění v důsledku přijetí konečného pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, jež bylo vydáno v řízení zatíženém vytýkanou vadou; požadavek na náhradu škody tak bylo možno s úspěchem uplatnit jen z titulu nezákonného (konečného) rozhodnutí, tedy takového, které by bylo v předepsaném řízení zrušeno či změněno pro nezákonnost.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1511/2020, ECLI:CZ:NS:2020:31.CDO.1511.2020.1)

Anotace:
Rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba na náhradu škody způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem v řízení zahájeném žalobou České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti nynějšímu žalobci a jeho bývalé manželce o vrácení poskytnutého státního příspěvku. Z důvodu neznámého pobytu tehdejšího žalovaného mu byl v posuzovaném řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, který se však nedostavoval k nařízeným jednáním před soudem prvního stupně, jakož i soudem odvolacím. Rozsudkem soudu prvního stupně v posuzovaném řízení byla žaloba vůči oběma tehdejším žalovaným zamítnuta, k odvolání žalobce však byl rozsudkem odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně změněn a tehdejším žalovaným bylo uloženo zaplatit částku 140 000 Kč s příslušenstvím. K dovolání podanému bývalou manželkou tehdejšího žalovaného, nikoli však opatrovníkem tehdejšího žalovaného, byl rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k bývalé manželce žalobce zrušen. Odvolací soud v posuzovaném řízení poté svým (v pořadí druhým) rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, jímž byla žaloba proti bývalé manželce tehdejšího žalovaného zamítnuta. Následné vymožení částky ve výši 556 652,49 Kč v exekučním řízení bylo dle názoru nynějšího žalobce zapříčiněno nesprávným úředním postupem.

Odvolací soud, posuzujíce uplatněný nárok na náhradu škody, vyšel ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Považoval za správný závěr, že titulem k náhradě škody v dané věci by mohlo být pouze nezákonné rozhodnutí, které ovšem nebylo v předepsaném řízení zrušeno či změněno pro nezákonnost a nejsou dány důvody pro náhradu škody podle § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud dále přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že se soud prvního stupně v posuzovaném řízení dopustil nesprávného úředního postupu tím, že nedodržel předepsaný postup při ustanovení opatrovníka, v důsledku čehož nebyly řádně hájeny zájmy žalobce. Byl-li účastníku ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady uvedené v § 29 odst. 3 o. s. ř., jde o zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kterou je postiženo rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, jímž bylo řízení skončeno, a které bylo vydáno v řízení, v němž účastníka zastupoval takto nezákonně ustanovený opatrovník. Ačkoliv tedy žalobce tvrdil, že meritum žaloby a škodní děj a škodní události nenastaly samotným ustanovením opatrovníka, nýbrž až jeho následnou nečinností a vedenou exekucí v důsledku uložení povinnosti žalobci hradit v nalézacím řízení, bylo dle názoru odvolacího soudu třeba shledat rovněž naplnění důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu považoval dovolání za přípustné pro řešení otázky výkladu § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. ve vztahu k odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci při ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu v případě, že škoda měla poškozenému vzniknout navazujícím rozhodnutím ve věci samé, neboť předestřená otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než tomu bylo v rozsudku Nejvyššího soudu ze 17. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2150/2012.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 2. 2021, publikováno ve sbírce pod č. 16/2021)