Pojištění odpovědnosti za škodu; pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel; promlčení; promlčecí lhůta; náhrada škody; náhrada újmy; pojistné plnění; garanční fond; Česká kancelář pojistitelů, § 619 zákona č. 89/2021 Sb., § 620 odst. 1 zákona č. 89/2021 Sb., § 626 zákona č. 89/2021 Sb., § 635 odst. 2 zákona č. 89/2021 Sb.

19. 2. 2021

Nárok na plnění poskytované Českou kanceláří pojistitelů z garančního fondu (§ 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se promlčuje ve lhůtě tří let počínající běžet rok od pojistné události (§ 626 o. z.). Tato lhůta skončí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy (proti přímému škůdci), na kterou se pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel vztahuje. Jestliže není znám přímý škůdce (provozovatel nezjištěného vozidla), neskončí promlčecí lhůta nároku na pojistné plnění dříve než za čtyři roky od vzniku újmy.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019)

Anotace:
Soud prvního stupně uložil (mimo jiné) žalované České kanceláři pojistitelů povinnost zaplatit žalobci jistou částku s úrokem z prodlení. Vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl při jízdě na kole úraz poté, co byl oslněn dálkovými světly protijedoucího vozidla, přestal ovládat řízení a spadl. Vzhledem k tomu, že soud neshledal na straně žalobce ani částečné spoluzavinění, přiznal mu vůči žalované požadované plnění za újmu způsobenou provozem nezjištěného vozidla ve smyslu § 24 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), v plném rozsahu.

K odvolání žalované odvolací soud zčásti změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu o zaplacení zčásti zamítl a zčásti potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními obvodního soudu a částečně i s jeho právními závěry, odlišným způsobem však posoudil promlčení nároku na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění v části uplatněné žalobcem až v rámci rozšíření žaloby. Poukázal na právní úpravu obsaženou v ustanoveních § 626, § 629 odst. 1, § 635 odst. 2 a § 636 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že byť se zdravotní stav žalobce ustálil dne 16. 10. 2015 a uplatněný nárok by se tedy ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčel nejpozději dne 16. 10. 2018, došlo k jeho promlčení již uplynutím promlčecí lhůty pro uplatnění práva na pojistné plnění podle § 626 o. z., jejíž poslední den připadl na 11. 3. 2018. Byla-li proto žaloba ohledně částky odpovídající tomuto nároku rozšířena až dne 7. 1. 2019, nelze ji v tomto rozsahu vyhovět, neboť nárok žalobce se stal v důsledku promlčení v dané části nevymahatelným.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním. Nejvyšší soud v limitech podaného dovolání tak posuzoval právní otázku počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na plnění z garančního fondu podle § 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. v kontextu s ustanovením § 635 odst. 2 o. z.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 13. 1. 2021, publikováno ve sbírce pod č. 4/2021).