Rozhodčí řízení; rozhodčí doložka; formální platnost; náležitosti smlouvy; elektronická komunikace; pravomoc soudu, § 106 zákona č. 99/1963 Sb., § 3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., čl. I. odst. 2 písm. a) Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráži

29. 4. 2021

Mezi osobami z různých států může být ve smyslu čl. II Newyorské úmluvy uzavřena platně rozhodčí smlouva výměnou e-mailů, které neobsahují kvalifikovaný elektronický podpis.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3439/2018, ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3439.2018.2)

Anotace:
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o vrácení soudního poplatku. Ztotožnil se přitom se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nebyla dána pravomoc soudu k projednání věci, když za podmínek stanovených procesními předpisy (§ 106 odst. 1 o. s. ř.) měla být projednána v rozhodčím řízení. Odvolací soud uzavřel, že byly splněny všechny formální náležitosti sjednané rozhodčí doložky a rozhodčí smlouva byla uzavřena písemně i v případě, že byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace mezi kontrahenty.

Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky platnosti rozhodčí smlouvy uzavřené mezi subjekty různých států v mezinárodním obchodním styku výměnou e-mailů bez kvalifikovaného elektronického podpisu.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 10. 6. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 59/2020)