Časová působnost, podvod, právnická osoba, zákaz retroaktivity, § 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 2 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 2 odst. 4 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 209 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

31. 3. 2021

Není porušením zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 1 tr. zákoníku), který se uplatní i ve vztahu k právnické osobě jako pachateli trestného činu (§ 1 odst. 2 t. o. p. o.), pokud byla právnická osoba odsouzena za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že jednáním uskutečněným až po nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, sebe nebo jiného obohatila ke škodě cizího majetku, jestliže k tomu záměrně fyzická osoba jednající za právnickou osobu využila omylu, který vyvolala jiná nebo tatáž fyzická osoba již přede dnem 1. 1. 2012.

To platí např. tehdy, jestliže fyzická osoba (třeba v postavení člena statutárního orgánu určité obchodní společnosti) vyvoláním nebo využitím omylu příslušného orgánu státu nebo zamlčením podstatných skutečností v době do 31. 12. 2011 dosáhla vydání rozhodnutí o schválení provozu fotovoltaické elektrárny provozované obchodní společností a následného vyplácení vyšší podpory obnovitelných zdrojů energie, pokud obchodní společnost od 1. 1. 2012 prostřednictvím téže fyzické osoby nebo prostřednictvím dalších osob na základě pokynů této fyzické osoby prováděla fakturaci a nechala si vyplácet takovou podporu, ačkoliv na ni neměla nárok.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 327/2020, ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.327.2020.1 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 3 Tdo 432/2019, ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.432.2019.1)

Anotace:
Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná právnická osoba uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných fyzických osob a o náhradě škody.

Rozsudek soudu I. stupně napadli odvoláními obviněná právnická osoba, obviněné fyzické osoby a státní zástupce. Všechna odvolání odvolací soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou zákazu retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 1 tr. zákoníku), ve vztahu k právnické osobě jako pachateli trestného činu (§ 1 odst. 2 t. o. p. o.), pokud byla odsouzena za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že jednáním uskutečněným až po nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, sebe nebo jiného obohatila ke škodě cizího majetku, jestliže k tomu záměrně fyzická osoba jednající za právnickou osobu využila omylu, který vyvolala jiná nebo tatáž fyzická osoba již přede dnem 1. 1. 2012.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí byla schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 24. 2. 2021)