Bulletin oddělení analytiky a srovnávacího práva 3/2020


Oddělení analytiky a srovnávacího práva Vám přináší pravidelný přehled právních informací se zaměřením na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie a v neposlední řadě i zahraničních vrcholných soudů. Tentokrát jsme si pro Vás připravili mimo jiné následující rozhodnutí.

Za zmínku jistě stojí, že kupř. Nejvyšší soud Spojeného království se ve věci [2020] UKSC 32 zabýval zajímavou otázkou, zda je slučitelné s právem na ochranu soukromí ve smyslu čl. 8 Úmluvy, pokud je osoba trestně stíhána a odsouzena na základě soukromé komunikace, kterou za tímto účelem s obviněným zastřeně vedla jiná soukromá osoba. Rozhodl, že k zásahu do práva na ochranu soukromí nedošlo, neboť povaha komunikace takovou ochranu nezasluhuje.

Evropský soud pro lidská práva pak např. ve věci Ilya Lyapin proti Rusku dospěl k závěru, že zbavením rodičovské odpovědnosti otce, jenž byl od svého dítěte dlouhodobě a dobrovolně odloučen, nedošlo k porušení jeho práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy. Rozhodl tak s přihlédnutím k posouzení nejlepšího zájmu dítěte provedenému vnitrostátními soudy a ke zpřetrhaným vazbám mezi stěžovatelem a dítětem.

Soudní dvůr Evropské unie měl např. ve věci XC příležitost zodpovědět otázku, zda se ochrana plynoucí ze zásady speciality při předávání osob na základě rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu (EZR) vztahuje rovněž na následně vydaný EZR pro dřívější trestný čin, či se vždy uplatní pouze v souvislosti s jedním konkrétním EZR. Rozhodnul, že opatření omezující osobní svobodu uložené osobě, vůči níž byl vydán první EZR, pro dřívější trestné činy, kvůli kterým nedošlo k jejímu předání na základě výkonu druhého EZR, není v rozporu s unijním právem, pokud tato osoba členský stát, který vydal původní EZR, dobrovolně opustila.

Příjemné čtení Vám přeje redakce Bulletinu

Bulletin [2020] 3.pdf