Nejvyšší soud odmítl dovolání bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu
Dovolání bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) odmítl senát civilního kolegia Nejvyššího soudu jednak v řízení, kde se žalobou proti žalované ČR – Ministerstvu spravedlnosti domáhala částky 48 550 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o jejím trestním stíhání a rovněž i v dalším řízení o dovolání, kde se domáhala částky 183 583 992 Kč s příslušenstvím, požadované po Ministerstvu spravedlnosti coby náhrady škody za údajnou ušlou mzdu, odměny a odstupné, vzniklé v důsledku nemožnosti uzavřít po dobu trvání trestního stíhání „manažerskou smlouvu“. Obě tyto žaloby měly původ v nezákonném rozhodnutí o zahájení trestního stíhání bývalé předsedkyně ERÚ ze dne 13. března 2013, ve věci završené nakonec zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2019.
Ve věci sp. zn. 30 Cdo 3277/2022, kde byl projednáván nárok na zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, senát Nejvyššího soudu, kterému předsedal JUDr. David Vláčil jako zpravodaj a jehož členy byli soudci Mgr. Vít Bičák a JUDr. Jan Kolba, dne 16. 11. 2022 rozhodl tak, že dovolání odmítl, protože zčásti žalobkyně nepřípustně polemizovala se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a ve zbývajícím rozsahu se jí prostřednictvím dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit logické a srozumitelné úvahy, jež soudy obou stupňů učinily při stanovení výše konkrétního zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným relevantním okolnostem vztahujícím se k trestnímu stíhání žalobkyně, přičemž na základě jejich komplexního vzájemného zhodnocení dospěl k závěru o přiměřené formě peněžní satisfakce ve výši 600 000 Kč, kdy již dříve žalovaná dobrovolně žalobkyni zaplatila částku 450 000 Kč. Takové zadostiučinění odpovídá i podle Nejvyššího soudu svou výší obdobným soudy projednávaným případům.
V druhém dovolacím řízení pod sp. zn. 30 Cdo 3293/2022, jehož předmětem byla žaloba o údajnou ušlou mzdu, odměny a odstupné 183 583 992 Kč s příslušenstvím, tentýž senát vydal rovněž rozhodnutí o odmítnutí dovolání, když nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že se soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích odchýlily od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, neboť žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi svým nezákonným trestním stíháním a neuzavřením manažerské smlouvy se společností Vemex, s. r. o., přičemž vlastním důvodem neuzavření smlouvy mělo být rozhodnutí společnosti Vemex s. r. o. Nejvyšší soud odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž případné porušení povinnosti presumpce neviny soukromým subjektem nepředstavuje zpravidla okolnost přičitatelnou k tíži státu, jestliže žádný právní předpis uzavření takové smlouvy jen z důvodu vedeného trestního řízení nezakazoval.
Obě zmiňovaná rozhodnutí již byla v pseudonymizované podobě zveřejněna v databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na jeho webu, a to pod těmito konkrétními odkazy:
Rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3277/2022
Rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3293/2022
Mgr. Petr Tomíček
vedoucí oddělení styku s veřejností