Vyjádření předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho k rozhodování soudců před listopadem 1989

Argumentace uplatňovaná v dosavadním průběhu diskuse nevystihuje podstatu věci. Ta spočívá v otázce, zda soudce, rozhodující o trestném činu opuštění republiky, mohl rozhodnout zprošťujícím rozsudkem a odůvodnit takové rozhodnutí odkazem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který pro tehdejší Československou socialistickou republiku vstoupil v platnost dne 23. 3. 1976. Takovou možnost soudce za stavu tehdejšího zákonodárství neměl. Zmíněný pakt měl povahu mezinárodní smlouvy, ze které vyplývaly mezinárodněprávní závazky státu jako smluvní strany uspořádat své vnitřní zákonodárství tak, aby bylo v souladu s paktem, ale pakt sám o sobě nebyl ve vnitrostátních poměrech přímo aplikovatelný při posuzování jednotlivých konkrétních případů. Opačný názor představuje použití nynějších, tj. polistopadových, principů na předlistopadové případy. Nynější Ústava totiž stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu, přičemž stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Na to navazují ustanovení nynějšího zákona o soudech a soudcích, která stanoví, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, že je oprávněn posoudit též soulad jiného právního předpisu s mezinárodní smlouvou, a že dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Žádná taková ani jiná obdobná ustanovení před listopadem 1989 nebyla uvedena v tehdejší Ústavě z roku 1960, v zákoně o organizaci soudů a volbách soudců z roku 1964 ani v jiném normativním právním aktu. Podle Ústavy z roku 1960 a zmíněného zákona z roku 1964 byli soudci při výkonu funkce vázáni „jedině právním řádem socialistického státu“. Přitom mezinárodní smlouvy nebyly součástí právního řádu. Zároveň nebyl stanoven žádný způsob, jímž by se mezinárodní smlouva stala součástí právního řádu. To, co bylo obsahem mezinárodní smlouvy, se mohlo stát součástí právního řádu pouze za předpokladu, že by obsah mezinárodní smlouvy byl transformován do vnitřního zákonodárství.

Trestného činu opuštění republiky se dopustil podle § 109 odst. 1 trestního zákona ten, kdo bez povolení opustil území republiky, a podle § 109 odst. 2 trestního zákona československý občan, který bez povolení zůstal v cizině. Tato ustanovení odporovala Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, avšak soudce rozhodující před listopadem 1989 neměl žádnou možnost, jak jejich aplikaci vyloučit. Rozsudky, jimiž byli obvinění odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky, nelze hodnotit jako osobní či profesní selhání soudců.

S tím koresponduje koncepce zákona o soudní rehabilitacích roku 1990. Tento zákon jako účel rehabilitace stanovil mimo jiné zrušení odsuzujících soudních rozhodnutí za činy, které zákon označoval za trestné v rozporu s mezinárodními dokumenty a mezinárodními právními normami. V návaznosti na to byly odsuzující rozsudky pro trestný čin opuštění republiky zrušeny bez dalšího přímo zákonem, a nikoli v přezkumném řízení, v němž by byla konstatována nějaká nezákonnost, pochybení soudů či porušení soudcovských povinností.

O osobní či profesní selhání soudce jde typicky v případech, kdy obviněný je odsouzen pro skutek, který se nestal, resp. nebyl řádnými důkazy prokázán, nebo který nespáchal obviněný, a v případech, kdy obviněný je odsouzen pro skutek, který je posouzen jako trestný čin, ačkoli nevykazuje jeho zákonné znaky. Relevantní závěr, že soudce takto selhal, je výsledkem řízení, v němž je jeho rozhodnutí přezkoumáno. Ve věcech, v nichž byli emigranti před listopadem 1989 odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky, se o taková pochybení soudců evidentně nejednalo. Samotná okolnost, že soudce vydal odsuzující rozsudek ve věci trestného činu opuštění republiky, proto nemůže být důvodem, který by soudce apriorně vylučoval z možnosti vykonávat soudcovskou funkci po listopadu 1989, tedy i v současné době.

JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda Nejvyššího soudu