Za přípravu vraždy potvrdil Nejvyšší soud ženě osmileté vězení

Obviněná svědka postupně instruovala, kdy mu nejprve předala informace k dennímu režimu poškozené, místům jejího bydliště, zaměstnání a jejích majetkových poměrech. Obviněná svědkovi sdělila, že na soukromém a firemním účtu poškozené se nachází přes 11 milionů korun a požadovala po něm, aby poškozenou před vraždou i pohrůžkou ublížení jejímu synovi přinutil finanční prostředky z obou účtů převést na bankovní účet, který si měl za tím účelem založit. Sdělila mu, jakým způsobem se má zbavit těla poškozené, doporučovala mu části těla zalít do betonu a hodit do vody, dále jej poučovala, i jak vraždu správně provést, aby se oba vyhnuli trestnímu postihu. Současně plánovala vlastní alibi na dobu vraždy. Jako odměnu svědkovi přislíbila 60 % finančních prostředků získaných od poškozené, přičemž svědek úmysl usmrtit poškozenou pouze předstíral a jednání obviněné oznámil policii.

Za přípravu zločinu vraždy byla obviněná odsouzená nejprve Krajským soudem v Plzni k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. K odvolání státního zástupce v neprospěch obviněné Vrchní soud v Praze zrušil předcházející rozhodnutí ve výroku o trestu a znovu rozhodnul tak, že obviněná byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

Obviněná se proti rozsudku dovolala k NS. Vyjádřila přesvědčení, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť neměla v úmyslu jej spáchat. Z její strany se mělo jednat jen o plané řeči, kterými pouze reagovala na jednání svědka, který ji do vyjádření zachycených v odposleších svými opakovanými dotazy vmanipuloval.

NS konstatoval, že soudy nepochybily, když neuvěřily obhajobě obviněné, že se z její strany jednalo o jakousi formu hry, do níž by byla vmanipulována svědkem. Věrohodností svědka se soudy rovněž dostatečně zabývaly s ohledem na jeho problematickou trestní minulost i s ohledem na jeho vztah k obviněné.

Podle NS je nepochybné, že obviněná jednala s rozmyslem, vedena motivem pomstít se poškozené za předchozí údajně podvodné jednání a získat její finanční prostředky, a to za situace, kdy sama byla v neutěšené finanční situaci. V nahrávkách se svědkem obviněná pouze nepřitakávala a nejednala zcela pasivně. Naopak vystupovala aktivně a údaje, které svědku poskytovala, odpovídaly skutečnému stavu věci. Nadto se nejednalo pouze o hovory, ale též o objíždění objektů, kde se poškozená mohla zdržovat, a objektů, kde podle pokynů obviněné mohlo být uloženo její tělo tak, aby se nenašlo. Obviněná reaguje zcela aktivně, výslovně trvá na fyzické likvidaci poškozené, iniciativně plánuje sled jednotlivých kroků svědka, navrhuje zcela konkrétní opatření k opatrnosti při a po činu, vytváření alibi atd.

Logickým naopak je, že obviněná kontaktovala za popsaným účelem právě svědka, který nezastírá a je o něm v jeho okolí známo, že byl opakovaně odsouzen k mnohaletým trestům odnětí svobody pro velmi závažnou trestnou činnost kvalifikovanou mj. jako trestné činy loupeže, těžkého ublížení na zdraví a organizátorství vraždy, a i svou tělesnou konstitucí budí respekt, čehož využívá na úseku vymáhání pohledávek, při práci „vyhazovače“ apod.

Svědek měl nejprve za to, že obviněná je jen naštvaná a tzv. „plácá“. Posléze, v okamžiku, když na něj začala v souvislosti se svým záměrem tlačit, nabyl dojmu, že se jedná o policejní provokaci vůči jeho osobě, a proto se rozhodl, že si rozhovor s obviněnou nahraje a nahrávku předá policii. Za daných okolností, zvláště pokud zmíněné zvukové záznamy plně korespondují s výpovědí svědka a objektivně zadokumentovaným pohybem jeho vozidla, se nelze ztotožnit s výhradou, že by obsah provedených důkazů nesvědčil o věcně správném závěru soudů nižších stupňů stran viny obviněné.

NS dospěl k závěru, že učiněná skutková zjištění umožňují konstatovat, že jednání obviněné vykazovalo vážně myšlený záměr usmrtit poškozenou, kterýžto byl projeven směrem k potencionálnímu pachateli.

Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Úsudek o zavinění lze vyvodit i ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu. V projednávané trestní věci není pochyb o tom, že obviněná chtěla poškozenou usmrtit, plánovala její smrt, a to jednak z důvodu msty a jednak ze zištných důvodů, přičemž pro účely realizace takového svého záměru se obrátila na svědka, muže s trestní minulostí, kterou znala, a podrobně jej seznámila se svým plánem.

NS uzavřel, že obviněná v celé záležitosti skutečně nevystupovala pasivně, ona byla tou, která svědka opakovaně kontaktovala, která mu precizně vyložila svoje plány, včetně plánů na likvidaci těla poškozené, rozdělení zisku a zajištění alibi. Svědka pak nepochybně reálně a se zcela vážným úmyslem usmrtit poškozenou angažovala jako vykonavatele takového záměru. V jejím jednání je natolik zřetelně patrný úmysl přímý, že bylo nezbytné veškeré její obhajovací námitky zcela odmítnout.

Rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 656/2023 je dostupné v databázi na webu www.nsoud.cz.

Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí