Právní věty rozhodnutí schválené na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu 19. 2. 2025

Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku

I.  Skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku může být při splnění dalších podmínek naplněna i krátkodobým pobytem pachatele v místě, na které se vztahuje jemu uložený trest zákazu pobytu.

Zákaz pobytu, § 75 odst. 7 tr. zákoníku

II.  Účelem trestu zákazu pobytu není jen zamezení pachateli, aby se nacházel v prostředí, které by jej mohlo svádět k další trestné činnosti. Je jím i ochrana určitého prostředí, které by pachatel mohl svými aktivitami ohrožovat. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 6 Tdo 692/2024)

Stížnost pro porušení zákona, § 266 odst. 1, § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Za nepřípustnou podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. je třeba považovat stížnost pro porušení zákona, která je podána proti usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.] v době, kdy již v téže věci bylo o vině a trestu meritorně rozhodnuto. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 8 Tz 45/2024)

Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

Zákonný znak spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve značném rozsahu“ podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nebo „ve velkém rozsahu“ podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku může být naplněn i tehdy, jestliže pachatel nakládá s více druhy omamných a psychotropních látek v celkovém množství (souhrnu), které mu odpovídá, byť jednotlivě nelze u žádné z nich takový závěr učinit.

(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 5 To 11/2023)

Vazba, Peněžitá záruka, § 26, § 73a odst. 5, § 73b odst. 2, 4 tr. ř.

Státní zástupce není v přípravném řízení oprávněn zamítnout návrh, jímž se obviněný s argumentem, že pominul důvod vazby, domáhá zrušení peněžité záruky. Pokud takovému návrhu nevyhoví, je povinen ho podle § 73a odst. 5 a § 73b odst. 2, 4 tr. ř. per analogiam předložit k rozhodnutí soudu příslušnému podle § 26 tr. ř.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2024, sp. zn. 11 To 32/2024)

Zneužití pravomoci úřední osoby, Porušení povinnosti při správě cizího majetku, § 329 odst. 1, § 220 tr. zákoníku

Úřední osoba může spáchat přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku v příslušné alternativě i při dispozici s veřejným majetkem, uplatňuje-li tím pravomoc při rozhodování o změně poměrů veřejného majetku, tedy při rozhodování, zda učinit dispozici, s jakými parametry apod. Při realizaci již učiněného takového rozhodnutí, např. při podpisu smlouvy, úřední osoba obvykle žádnou pravomoc nevykonává, a proto svoji pravomoc zneužít nemůže. Při neúčelném nebo nehospodárném nakládání s veřejným majetkem ve fázi realizace rozhodnutí se však za splnění dalších podmínek může jednající osoba dopustit trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 5 Tdo 455/2024)

Ochranná opatření, § 101 odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 230 odst. 1 tr. ř.

I.  Ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku lze uložit osobě odlišné od pachatele (zúčastněné osobě) jedině na návrh státního zástupce (viz rozhodnutí č. 26/2024 Sb. rozh. tr.). 

Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení, § 80 odst. 1, § 81 odst. 1 tr. ř., 586 o. z.

II.  Před rozhodnutím, jak naložit se zajištěnou věcí, není-li namístě ji vrátit, je třeba spolehlivě zjistit, komu věc náleží – jde-li o trestně odpovědného pachatele, jemuž je ukládán trest, pak v zásadě přichází v úvahu uložení trestu propadnutí věci, jde-li o osobu jinou, přichází v úvahu uložení ochranného opatření zabrání věci. Jde-li o věc zajištěnou oběti podvodu, která ji nabyla od pachatele při jejím podvodném prodeji v důsledku jím vyvolaného nebo využitého omylu, je třeba před rozhodnutím, jak s ní bude naloženo, posoudit, zda i nadále v době rozhodování soudu náleží podvedenému nabyvateli, anebo zda náleží pachateli v důsledku účinného uplatnění námitky neplatnosti oklamaným podle § 586 o. z., resp. § 40a obč. zák. (např. při současném uplatnění nároku v adhezním řízení na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího podvodně vylákané kupní ceně). 

Zabrání věci, § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku

III.  Postup podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spočívající v pozměnění věci (např. trvalé označení padělaného obrazu jako padělku) má z důvodu principu přiměřenosti přednost před uložením ochranného opatření zabrání věci (např. padělaného obrazu), je-li též způsobilý dosáhnout sledovaného účelu v podobě ochrany společnosti.

Stížnost pro porušení zákona, § 269 odst. 2 tr. ř.

IV.  Zrušení rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona podle § 269 odst. 2 tr. ř. nepřichází v úvahu, pokud byl zákon porušen ve vztahu k osobě odlišné od obviněného. 

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 5 Tz 17/2024)

Promlčení trestní odpovědnosti, Předběžné otázky, § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, § 9 odst. 1 tr. ř.

Posouzení předběžné otázky, zda pachatel spáchal nový trestný čin ve smyslu § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za situace, ve které je o takovém novém trestném činu vedeno řízení v jiné věci, avšak doposud v něm nebylo pravomocně rozhodnuto, soud učiní zejména na podkladě obsahu spisu, vedeného v této jiné věci a provedeného jako důkaz. Nepostačuje provést k důkazu jen obžalobu a konstatovat, že je o novém trestném činu řízení vedeno. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 7 Tdo 603/2024)

Stížnost, Nutná obhajoba, § 36 odst. 3, § 141 odst. 1, 2, § 160 odst. 6, 7 tr. ř.

Obhájce, kterého si obviněný dodatečně zvolil nebo který mu byl ustanoven v průběhu vyšetřování z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. v návaznosti na zpřísnění právní kvalifikace skutku a na postup podle § 160 odst. 6 tr. ř., není oprávněn podat za obviněného stížnost proti již pravomocnému usnesení o zahájení trestního stíhání. To platí, i když byla v tomto usnesení původní mírnější právní kvalifikace skutku nezakládající nutnou obhajobu určena nesprávně. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 4 Tz 43/2024)

Jednočinný souběh, Těžké ublížení na zdraví, Násilí proti úřední osobě, § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g), § 325 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku

Jednočinný souběh zvlášť závažných zločinů těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku není vyloučen.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 1 Ntd 1/2024)

Poškození věřitele, Konkrétní subjekt, § 222 odst. 1, § 114 odst. 2 tr. zákoníku

I. Statutární orgán dlužníka – obchodní korporace (např. jednatel společnosti s ručením omezeným), který zmaří uspokojení pohledávky jejího věřitele, spáchá za splnění dalších podmínek trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli podle § 222 odst. 2 tr. zákoníku, neboť s ohledem na § 114 odst. 2 tr. zákoníku postačí, že nositelem zvláštního postavení (dlužníka), a tedy konkrétním subjektem, je obchodní korporace, za kterou jedná.

Poškození věřitele, Adhezní řízení, Škoda, § 222 odst. 1 tr. zákoníku, § 228 odst. 1 tr. ř. 

II. Pachateli trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit postupem podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozenému věřiteli i majetkovou škodu odpovídající výši nákladů občanskoprávního řízení, ve kterém byl věřitel nucen domáhat se zaplacení pohledávky, jejíž uspokojení pachatel zmařil, a ve kterém se pachatel bránil přiznání a zaplacení pohledávky. Taková majetková škoda vznikla v příčinné souvislosti s trestním jednáním obviněného, přičemž uložení povinnosti nahradit ji nebrání, že nebyla zahrnuta do popisu skutkového děje v odsuzujícím rozsudku.   

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 5 Tdo 312/2024)