Odnětí věci a její přikázání jinému soudu

1. Obecně

Návrh na odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu se podává v situaci, kdy je z důležitých důvodů vhodné, aby bylo projednání věci přeloženo od místně příslušného soudu na jiný soud stejného stupně. Může to být např. z důvodu, že soud, kterému je věc přikázána, se nachází na vhodnějším místě s ohledem na zajištění důkazů a účasti osob, nebo když je věc projednávána ve společném řízení s další věcí, a je tedy s ohledem na rychlost a ekonomii řízení vhodné, aby ji projednal jiný soud. U Nejvyššího soudu se návrhy na odnětí a přikázání věci projednávají v agendě Td.

2. Řízení a rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci

Nejvyšší soud zde rozhoduje zpravidla z podnětu soudu, který věc dosud projednává, nebo k návrhu obviněného či jiné osoby, které se řízení týká.

Nejvyšší soud o tom rozhoduje jen v případech, jestliže je nejbližším společně nadřízeným soudem oběma dotčeným soudům, tj. jsou-li tyto soudy v obvodu různých vrchních soudů.

Rozhodne-li Nejvyšší soud o odnětí věci místně příslušnému soudu a o jejím přikázání jinému soudu, zakládá toto rozhodnutí místní příslušnost soudu, kterému byla věc přikázána.

Proti rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci není přípustná stížnost.

Související předpisy:

• zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

• ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

• usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů

• zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů