Stížnosti proti rozhodnutím vrchních soudů

1. Obecně

Stížnost je řádným opravným prostředkem proti usnesení, ovšem nikoli proti každému usnesení je stížnost přípustná. Obecně se stížnost připouští mimo jiné proti usnesením soudu a státního zástupce v případech, kdy to trestní řád výslovně připouští. Nejvyšší soud projednává stížnosti proti usnesením vrchních soudů (např. o vazbě, o vyloučení soudce z rozhodování věci), nebo proti usnesení nejvyššího státního zástupce. U Nejvyššího soudu se stížnosti proti těmto usnesením projednávají v agendě Tvo.

2. Kdo může podat stížnost

Stížnost proti usnesení může podat osoba, které se usnesení přímo dotýká, tedy ten, o jehož právech a povinnostech bylo v usnesení rozhodnuto; obvykle to bývá obviněný, ale může to být i osoba, která je oprávněna podat ve prospěch obviněného odvolání. Dále to může být např. osoba, jíž byla uložena v trestním řízení pořádková pokuta apod., nebo státní zástupce, který je oprávněn podat stížnost jak ve prospěch, tak v neprospěch osoby, jíž se usnesení dotýká. V řízení ve věcech mladistvých může podat stížnost také orgán sociálně-právní ochrany dětí, příbuzný mladistvého v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh.

3. Kde se stížnost podává a lhůta k jejímu podání

Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje (tedy u vrchního soudu nebo nejvyššího státního zástupce).

Stížnost je třeba podat do 3 dnů od oznámení tohoto usnesení. Pokud se usnesení oznamuje kromě obviněného i jeho obhájci nebo zákonnému zástupci, v takovém případě začíná lhůta běžet ode dne, kdy bylo usnesení oznámeno poslednímu z nich.

4. Řízení o stížnosti proti usnesení

Orgán, u kterého je stížnost podána, jí může sám vyhovět, jestliže se změna původního usnesení nedotkne práv jiné strany trestního řízení. 

Pokud všem stranám uplyne lhůta k podání stížnosti a orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, jí sám nevyhoví, předloží předseda senátu vrchního soudu nebo nejvyšší státní zástupce stížnost se spisem Nejvyššímu soudu k vyřízení.

5. Rozhodnutí o stížnosti

Nejvyšší soud nejprve přezkoumá správnost všech výroků napadeného usnesení a řízení předcházející usnesení, proti němuž byla stížnost podána.

Nejvyšší soud zamítne stížnost, není-li přípustná, byla-li podána opožděně nebo neoprávněnou osobou či osobou, která se vzdala práva stížnosti, nebo je-li stížnost nedůvodná.

Naopak, jestliže Nejvyšší soud shledá stížnost důvodnou, zruší napadené usnesení a poté buď sám rozhodne ve věci, anebo uloží orgánu, o jehož usnesení jde, aby věc znovu projednal a rozhodl o ní, popřípadě mu uloží povinnost doplnit chybějící či neúplný výrok.

Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti není přípustný opravný prostředek.

Související předpisy:

• zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

• ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

• usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů

• zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů