Stížnost pro porušení zákona
1. Obecně
Institut stížnosti pro porušení zákona je právní nástroj v českém trestním právu, který umožňuje přezkoumání pravomocných rozhodnutí nižších soudů či jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud je důvodné podezření, že jejich rozhodnutím nebo v řízení mu předcházejícím došlo k porušení zákona. Proti výroku o trestu lze podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Tento institut slouží k nápravě právních vad a zajištění jednotného výkladu práva. U Nejvyššího soudu se stížnosti pro porušení zákona projednávají v agendě Tz.
2. Kdo může podat stížnost pro porušení zákona
Stížnost pro porušení zákona může podat pouze ministr spravedlnosti, a to jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného; může ji podat i ohledně jiné osoby, která neměla postavení obviněného. Fyzické či právnické osoby mu k tomu mohou dát podnět, a to na adresu:
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2.
Podnět však není nijak závazný, formálně se o něm nerozhoduje a je pouze na uvážení ministra spravedlnosti, zda podá stížnost pro porušení zákona, či nikoliv; její nepodání se nijak nezdůvodňuje.
3. Lhůta pro podání
Podání stížnosti pro porušení zákona není limitováno žádnou lhůtou.
4. Řízení o stížnosti pro porušení zákona a jeho délka
Po podání stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud přezkoumá, zda jsou splněny podmínky pro její projednání.
Pokud Nejvyšší soud shledá, že jsou tyto podmínky splněny, rozhodne o stížnosti ve veřejném nebo neveřejném zasedání podle § 274 trestního řádu.
Trestní předpisy neupravují žádnou lhůtu, během které by muselo být rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona. Ze statistiky z posledních let však vyplývá, že průměrná délka jejího vyřízení byla zpravidla do 60 dnů.
5. Rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona
Nejvyšší soud může zamítnout stížnost pro porušení zákona, pokud neshledá porušení zákona, nebo jí může vyhovět.
Pokud Nejvyšší soud zjistí, že byl zákon porušen v neprospěch obviněného, zároveň s výrokem o porušení zákona zruší napadené rozhodnutí, a věc vrátí k novému projednání příslušnému orgánu, anebo ve věci sám rozhodne. Jestliže však zjistí, že byl zákon porušen v neprospěch obviněného nebo ve vztahu k jiné osobě než obviněnému, může vyslovit pouze tzv. akademický výrok o tom, že byl zákon porušen. Tento akademický výrok nemá vliv na existenci napadeného rozhodnutí ani na postavení dotčených osob.
Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona nelze podat opravný prostředek.
Související předpisy:
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů